Černí panteři. Aneb když janovští Romové hrají hokej
02.03.2009 16:40 Zápisník z Litvínova
Hokejová horečka v Litvínově dosahuje v těchto dnech maxima. V pondělí vpodvečer totiž na místním zimním stadionu vypuknou boje ve vyřazovací části nejvyšší tuzemské soutěže. Vedle extraligového mužstva "chemiků" hájí čest litvínovského hokeje ještě jeden tým. Tvoří ho cikánští obyvatelé Janova - a říkají si Černí panteři.
Sobotní večer je pro Jiřího Bielého a Miroslava Čoreje svátkem. Vždy přesně v půl osmé mají sraz v Jiřetínské ulici v litvínovském Janově, kde oba bydlí. Nasednou do auta a vyráží se.
Cíl jízdy? Zimní stadion. Právě tady vjíždějí každou sobotu na ledovou plochu, po které běžně krouží jejich hokejoví miláčci, i Černí panteři - tým složený z janovských cikánů. Jméno si zvolili záměrně; shoduje se s názvem černošské organizace, která v 60. letech minulého století v americkém Oaklandu usilovala o nastolení rasové rovnoprávnosti.
"To nás inspirovalo. Rádi bychom, abyste pochopili, že máme taky svoji zábavu, svoje aktivity. Že se snažíme jen normálně žít. A ne že se na nás bude házet všechna špína, která se tady v Janově stane," vysvětluje Biely.
On ani jeho kamarád Mirek se však tentokrát do hry nezapojí. V týdnu byli oba čtyřicátníci v sauně a poté nastydli. "Neměl jsem se nechat přemluvit, abych tam chodil. Jéžiš, já bych tam skočil," dodává Mirek a v jeho hlase je cítit pořádná lítost.
Mužstvu "panterů" však jejich absence vrásky nedělá. I tak se sešlo dost lidí, aby utvořili čtyři hokejové pětice. Čtyřicátníci, kteří jinak zodpovídají za obranu, tak zůstávají v civilu na střídačce. A pozorují, jak jejich spoluhráči neúspěšně vzdorují mladšímu mužstvu, doplněnému o závodní hráče.
"Makej, Laci, zaber! Ale ne, co to děláš... No a je tam," glosuje vývoj utkání Jiří Biely. Panteři hned v úvodu inkasují několik laciných branek a na střídačce je cítit nervozita.
"Pročs mi to nedal? Moh´ jsem jet sám na kasu," rozčiluje se jeden z hráčů. - "Taky si mi předtim nepřihrál," opáčí druhý. - "Klid, kluci. Nehádejte se, musíme se povzbudit," uklidňuje zjitřenou atmosféru Jiří.
Nedaří se. Stačí deset minut a jeden hráč už nedokáže snést vyčítavé pohledy kolegy na bruslích. "To fakt nemám zapotřebí," třískne Láďa vztekle hokejkou a mizí v útrobách šatny litvínovského stadionu.
Uběhne pět minut a napětí, které se takřka zhmotňuje nad ledovou plochou, neunese další plejer. Romská mentalita je v tomto zřejmě neúprosná; nepřihrál jsi mi, taky ti nepřihraju. Spršku výtek následně překousnou jen ti nejsilnější.
Panteři nakonec zaberou a snižují původní hrozivý rozdíl ve skóre. Přesto prohrávají. O kolik, to se neřeší. Rozhodčí dnes nepřijel a dohoda se soupeřem stejně zněla, že pronájem ledu se platí napůl. Jindy se hraje právě o půlku peněz na pronájem.
"Přístě to bude ještě lepší. Naším snem je založit romskou hokejovou ligu, to by byla krása," uzavírá Biely.
Foto: Vladimír Křivka
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.