Očima Martina Fendrycha
Češi mezi EU a Ruskem
12.12.2011 13:36 Glosa
Podle některých tuzemských diplomatů se Česko blíží k osudovému rozhodnutí. Půjde v něm prý o to, kam budeme v dalších letech patřit, jestli na Západ, do Evropy, kam jsme se vydali po roce 1989, nebo zase k Rusku.
Podobně to včera v televizi vyjádřil Karel Schwarzenberg: "Jsem přesvědčen, že premiér si je vědom nesmírné odpovědnosti, kterou nese za osud ČR, a že ví, že se ČR nesmí a nemůže izolovat v Evropě. Že by to bylo nastoupení velice strmé cesty dolů." Ministr zahraničí za topku také řekl, že máme jen jednu možnost, přidat se regulačním opatřením tvrdého jádra EU a do záchranného fondu vložit 89 miliard korun. Jinak se vrátíme "po 22 letech zpátky k Rusku." Je to pravda?
Blbé je, že Čechy poslední dobou politici (a ekonomové) neustále straší. Vyhrožují krizí, tuzemci za všecko víc a víc platí, výhled mají pěkně do latríny. Do toho přiletí "naši hoši" z Bruselu a řeknou, že možná my, poměrně chudá zem, budeme muset krachujícím zemím půjčit 89 miliard. Dodejme, že díky práci našich drahých politiků a jejich partají byl stát postupně okraden o víc než bilion korun, jak odhadují experti. Asi tak třináctina toho lupu by teď helfla unii...
Do toho se v televizích střídají finanční analytici - obvykle z nenasytných bank - kteří vykládají, že půjčka 89 miliard korun vůbec nemusí stačit a že to stejně budou vyhozené peníze. Nadějeplný pohled do budoucnosti.
Místní obyvatel na to zírá v údivu. A údiv se postupně mění ve strach: co s námi bude? Čeká nás krize? Dostaneme se na periferii unie? Nebo z ní snad vypadneme?
Přifařit se zpátky k Rusku nevypadá chutně. Možná se to líbí Václavu Klausovi, který zřejmě v Rusku vidí baštu demokracie, ale jinak skoro každý ví, že Rusko je asi tak demokratické jako Česko tropické. Sunout se zpátky k zemi řízené bývalými kágébáky atd., to neláká. Dokonce ani mladé lidi, kteří ten báječný bolševický režim nezažili.
Co tedy? Opravdu nám nezbývá, než přijmout diktát eurozóny? Opravdu není jiné východisko?
Pokud není, má pravdu kníže - je lepší se držet Západu než Moskvy. Ale vždycky nejlepší postoj je vlastní, jasně formulovaný, nezávislý. Máme si nechat diktovat tvrdé rozpočtové podmínky, jež vyhovují Německu a Francii, ale nás poškodí? Ne. Máme říct NE. A vysvětlit, že to není tak, že my kopeme Brusel do kotníku, ale naopak, Brusel chce kopat do kotníku nás. Jenže to chce drsné, silné politiky, kteří si věří.
Máme pomoct euru a poslat do záchranného fondu 89 miliard? Pokud to má smysl, klidně. (Česko od svého vstupu do EU v květnu 2004 do prosince 2010 zaplatilo do unijního rozpočtu 219,6 miliardy korun a získalo odtud 364,4 miliardy korun. Vydělali jsme tedy 144,8 miliardy korun. A mohlo to být víc, kdybychom uměli lépe čerpat z EU fondů.) Odtud plyne, že pomoci Bruselu se vyplatí. Ale někdo VĚROHODNÝ musí říct, že to není blbost, že to unii, euru, nám skutečně pomůže.
Takový věrohodný politik v Česku chybí. Místní občan nevěří ani vládě, ani Bruselu. Vidí je všechny jako jedno klubko zmijí, kterým jde jen o sebe.
Potíž vězí v tom, že u nás není komu věřit. A pak je pro Čechy a Češky těžké se rozhodnout.
Cesta? Vyčistit si scénu doma. To půjde až ve volbách. Až bude tady jakž takž jasno, snad se dozvíme, jak je to doopravdy s unií. Jediné, co víme i bez důvěryhodných politiků: zpátky k Rusku NE. To radši krmit bruselskou bestii.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.