Česká sexuálně harašící republika

Začalo to skandálem hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina a vrcholí "sexuální kontrarevolucí", jak mnozí odpůrci feminismu nazývají aktuální spojení žen západního světa proti globálnímu "muži-praseti". Češky a Češi zůstávají na svém. Zatím. V rovině "liberálního přístupu". Ale může se to brzy změnit. Jak? A správně?

Na začátek malá hádanka: víte, kolik stížností na sexuální obtěžování v zaměstnání zaznamenal v Česku Státní úřad inspekce práce za letošní rok? Tipujte...

"Ani jednu," odpovídá Jiří Macíček, náměstek generálního inspektora tohoto úřadu. "Je to tak. Neobdrželi jsme jediný podnět, který by výslovně poukazoval na jednání vykazující znaky sexuálního obtěžování," potvrzuje Macíček a dodává, že za tím je možná strach a možná jakási zvyková tolerance českých žen. "Řeší situaci jinak než třeba výpovědí z pracovního poměru, o nahlášení ani nemluvě." Už v roce 2006 ministerstvo práce a sociálních věcí ve své analýze konstatovalo: "Lidé citliví na míru harašení, která je ve firmách tolerována, jsou označováni za trhače party."

Ale no tak, holky!

Česká sexuálně harašící republika. O lehkovážném náhledu naší společnosti na přicházející hurikán obtěžování symbolizovaný heslem #MeToo (Já také) se píše víc a víc. Na sociální sítě přibývají nové a nové příběhy českých žen, které "to také zažily". Obtěžování, verbální narážky, dotyky...Přesto majoritní názor české společnosti by se ještě pořád (naštěstí, nebo bohužel?) dal shrnout do otázky: "Holky, nejste trochu
hysterické?"

Nebo to otočme. Jsme my Češi příliš "macho"? A naše ženy moc otrlé a historicky zvyklé na sexuální narážky, či dokonce něco víc? Nebo celá řetězová reakce, kterou spustil sexuální skandál hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, opravdu zmutovala do bizáru parodujícího leckdy vážné téma?