Rozhovor
Česko má nadprůměrně dětských sebevražd. Příčiny jsou v rodinách
20.11.2011 07:45 Rozhovor
Ročně si sáhne na život kolem 50 dětí a dospívajících, nedokonaných sebevražd je mnohonásobně více. Nejnovější statistika ukázala, že české děti se pokoušejí zabít častěji než ty z jiných zemí EU. Děti vedou k sebevraždě problémy ve škole, dospívající tak řeší rodinné problémy a vztahy. Chlapci nejčastěji volí smrt oběšením, dívky otravou. "V chlapcích je větší agresivita. Dívky sice k aktu sebevraždy sáhnou snáz než chlapci, ale použijí k tomu méně tvrdé metody, kde je větší šance na záchranu," vysvětluje primář dětské psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Motol Jiří Koutek.
Proč je u nás více sebevražd u dětí a dospívajících než ve většině zemí EU?
Nelze říci, že by u nás bylo výrazně více sebevražd než ve většině zemí EU, je ale pravda, že naše čísla jsou nad průměrem. O důvodech můžeme trochu spekulovat, ale například rodinná situace a rodinné konflikty jsou výrazným rizikovým faktorem.
Studii jste rozdělili na dvě skupiny, děti od 5 do 14 let a od 15 do 19 let. Skutečně takto malé, už pětileté děti sahají k sebevraždám?
V našem vzorku byly nejmladší děti desetileté. Pravda je, že v literatuře jsou popsány i případy mladších dětí, i když ty jsou velmi vzácné.
V čem se liší důvody, které doženou k sebevraždě děti a které dospívající?
V dětském věku jsou motivem hlavně problémy ve škole, ale i v rodině, zatímco u dospívajících rodinné konflikty dominují, ale už se tam objevují i problémy v partnerských vztazích. Pro adolescentní věk jsou sebevražedné pokusy typické. Více se jich, stejně jako v ostatních věkových skupinách, dopouštějí dívky, zatímco u dokonaných sebevražd dominují chlapci.
Chtějí se děti skutečně zabít, nebo je to v některých případech sebevražedných pokusů spíše zoufalá snaha upoutat pozornost, jakési volání o pomoc, aby se o ně někdo začal zajímat?
Platí, že úmysl zemřít nemusí být jednoznačný. Dotyční to často popisují tím, že jakoby dávají "život v sázku". Nedá se ale říci, že chtějí jen upoutat pozornost, to by bylo docela odvážné. Ale mohou k tomu mít ambivalentní postoj, ty děti chtějí zároveň žít i zemřít.
Čím si vysvětlujete to, že sebevražedných pokusů je více u dívek, zatímco dokonaných sebevražd u chlapců?
V chlapcích je větší agresivita, používají agresivnější metody, výrazně u nich převažuje způsob sebevraždy oběšením. Dívky sice k aktu sebevraždy sáhnou snáz než chlapci, ale použijí k tomu méně tvrdé metody, nejčastěji intoxikaci léky, kde šance na záchranu je větší.
A proč tomu tak je?
Chlapci, když se dostanou do nesnází, mohou reagovat agresivně vůči okolí, zatímco dívky agresí vůči sobě. Proto je asi více sebevražedných pokusů u dívek. Ale když už chlapci sáhnou k autoagresivnímu chování, tak často použijí agresivnější metodu než dívky.
Jaké jsou rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost sebevražedného chování?
Velice významnou roli hraje komplikovaná rodinná situace, rodinné konflikty. Dále pak osobnostní rysy. Sebevražedné chování pozorujeme u dětí s nevyváženým vývojem osobnosti, které nesou rysy emoční nestability, impulsivity, senzitivity. Mezi rizikové faktory patří určitě také fenomén, který se v poslední době hodně rozšiřuje, a to sebepoškozování. To samo o sobě sice nemá sebevražedný účel, ale u pacientů po sebevražedném pokusu jsme takovéto sebepoškozování zjistili dosti často, asi ve 63 %.
Jaké formy může sebepoškozování mít?
Sebepoškozování žiletkou bývá nejčastější, ale může to být i různé pálení, dokonce i polykání předmětů.
Jak pracujete s dítětem, které se po pokusu o sebevraždu dostane k vám na kliniku?
Nejprve ho vyšetříme, abychom zjistili, jestli netrpí nějakým duševním onemocněním. Musíme zjistit jeho rodinnou situaci, jak si vede ve škole, mezi vrstevníky a podobně. Od toho se potom odvíjí terapie, která může zahrnovat, když jde o depresi, i léčbu antidepresivy, dále psychoterapeutické přístupy a určitě je nutná práce s rodinou a celkovým prostředím.
Co byste poradil rodičům, jak sebevražednému chování u dětí předejít?
Jsou dvě věci – jednak zajistit dítěti stabilní rodinné prostředí, to je hodně důležité, a bohužel v mnoha případech právě u nás není k dispozici. A zadruhé s dítětem komunikovat, vnímat ho a snažit se porozumět jeho problémům, probírat s ním a podporovat jeho zájmy. To jsou takové ty ochranné faktory. A určitě si všímat výkyvů nálady, projevů deprese, a zejména pokud dítě začne o sebevraždě mluvit, řešit to s odborníky.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.