Očima Martina Fendrycha
Česko post Havlum
23.12.2011 12:30 Glosa
Co nás čeká po Václavu Havlovi? Jakou roli hrál pro nás doma a pro nás v zahraničí? Nahradí ho někdo?
Smysl Havla doma byl jasný: cílem jeho snažení byl sebevědomý, svobodomyslný a odpovědný občan, který se dokáže vzepřít moci, když se mu nelíbí, který se zasazuje o práva lidí okolo sebe a taky o práva svá. To o Václavu Havlovi platilo před revolucí i v letech po listopadu 1989. Proto tak podporoval "občanskou společnost", tedy societu, která si sama pěstuje a vytváří své okolí, svůj svět.
Smysl Havla ve vztahu Česka a světa byl podobný. Chtěl, aby tahle malá, mocnosti na hony vzdálená zemička v zahraniční politice horovala za svobodu v jiných zemích. Aby stála zásadně proti utlačovatelským, nedemokratickým režimům.
Proto Havel podporoval bombardování bývalé Jugoslávie (což mu i jeho mnozí přátelé z protikomunistické opozice tvrdě vyčítali), proto podporoval americké tažení proti Saddámu Husajnovi a další akce. A proto se mu taky hrubě nelíbilo, co se děje v současném Rusku.
Havel se orientoval na Spojené státy. Viděl v nich pro nás geopolitickou jistotu, jasné ukotvení. Podobně vážně bral Evropskou unii a naše místo v ní. V podstatě mu šlo o to, aby Česko patřilo k západnímu světu, k západní demokracii. Aby se nesunulo zpátky k byzantské pseudodemokracii, k carismu, který předvádí Putinova Moskva.
Mnohé vize Václava Havla nebyly naplněny. Nejsme zatím společnost svébytných občanů. Nejsme zatím také právní stát. Bohužel ale nemůžeme ani říct, kam vlastně patříme. Bez Havla se pomalu, nezadržitelně suneme směrem k Rusku. Nemáme mnoho státníků, politiků, kteří by té kremelské tendenci tvrdě čelili a bránili. Dělá to Karel Schwarzenberg a s ním Miroslav Kalousek. Občas Petr Nečas. A tím to končí.
Premiér ale není příliš vyhraněný a často dává najevo klausovskou nechuť k Evropské unii. Prezident Václav Klaus je jasně proruský. Svědčila o tom i nedávná návštěva, jež těsně předcházela smrti Václava Havla. Klaus bez obalu a veřejně podpořil ruské úsilí dostavět Temelín.
Je celá řada událostí z posledních let, které ukazují, jak se suneme k Moskvě a vzdalujeme Západu. Nejmarkantnější byl trapas okolo USA radaru, který měl stát v Brdech. Dali jsme Američanům jasně najevo: když nás potřebujete vy, nejsme k dispozici. Když vás potřebujeme my, samo sebou s vámi počítáme. Z pohledu bezpečnosti ČR brutální chyba.
Radaru předcházel výběr stíhaček Gripen. Nešlo jen o to, že tendr byl zjevně provázen brutální korupcí, ale zase nás odtáhl od Spojených států. Ty dál nedávno rozhodly, že u nás nebude Centrum předběžného varování, jež mělo být součástí americké protiraketové obrany v rámci NATO.
Do toho česká vláda (její velká část) předvedla velmi odmítavý postoj k EU, která se zmítá v problémech. Zase platí: když potřebujeme my, musí EU pomoct. Když potřebuje Brusel, nám se pomáhat nechce.
Nemůžeme opomenout ani již zmíněný, neuvěřitelně vstřícný postoj Klause k tomu, aby to byly ruské firmy, které budou rozšiřovat Temelín.
K tomu si připomeňme výroční zprávy BIS, jež neustále zdůrazňují, jak jsou u nás aktivní agenti ruských tajných služeb, jak se u nás zabydleli. K tomu poznámka. Kdyby u nás stál radar, Američané by nám pomáhali s ochranou země proti ruským špionům. Bez radaru a bez Centra předběžného varování jsme mnohem slabší, odkázáni sami na sebe. Přitom nejsme v pozici Němců, kteří sice taky pěstují hodně těsné vztahy s Moskvou, ale mají slušnou, kvalitní rozvědnou ochranu.
Odtud plyne: v době posthavlovské se pomalu a nezadržitelně stáváme ruským satelitem, "finlandizujeme" se. Jak řekl jeden náš politik, měníme se v "nepotopitelnou letadlovou loď Ruska v Evropské unii". Dodejme, že Rusové nás potřebují, mají v EU de facto jen nás...
Strašně chybí postava síly Václava Havla. Osobnost, která by nás dál svou vahou a úctou, kterou vyvolává ve světě, táhla západním směrem. Lidé by měli přemýšlet, kam chtějí patřit, jestli k Putinovi, nebo do západní Evropy. Havel rozhodně Česko nevedl směrem na Východ. Neměli bychom si nechat líbit to vytrhávání republiky ze západního kontextu.
Bohužel dnes Václava Havla nikdo plně nenahrazuje. Karel Schwarzenberg se aspoň pokouší.