Polsko by se mělo zvětšit o 368 hektarů, které nyní patří České republice. Zástupci obou sousedních států nyní jednají o vyřešení letitého územního dluhu, který se datuje od roku 1958. Půda tehdy byla zabrána během úpravy česko-polské hranice.
"Dohodli jsme se, že to chceme ukončit. Předchozím vládám se to nepodařilo," řekl novinářům český premiér Mirek Topolánek (ODS). Zdůraznil, že vůle historický dluh uzavřít je na obou stranách, dokončit transakci však není otázkou měsíce. Stihnout by to v každém případě chtěl během funkčního období své vlády, tedy do roku 2010.
Záležitost podle premiéra nijak nezatěžuje vztahy mezi Prahou a Varšavou. "Je to určitý závazek, který je spíše formální, o zas tak velké území se nejedná... Nevidím v tom žádný závažný problém," soudí Topolánek.
Například v roce 2005 předkládal vládě materiál o možném vrácení sporného území Polsku tehdejší ministr vnitra František Bublan (ČSSD). Kabinet se tehdy dohodl, že kvůli přetrvávajícím problémům při vrácení území se k věci vrátí později.
Polský deník Super Express uvedl, že představitelé Česka konečně vyslyšeli požadavek Polska a ustoupili tlaku polských zemědělců. Rozhovory mezi zeměmi trvají již delší dobu, ale nyní podle listu "nastal čas činů". Jan Bielański, ředitel oddělení hospodaření s půdou polského ministerstva zemědělství, deníku řekl, že česká strana k tématu konečně přistoupila konkrétně.
Česká republika, na niž problém po rozpadu Československa přešel, řeší záležitost již několik let. Pozemkový fond zjišťuje, kde jsou volné pozemky, které by Česko mohlo Polsku předat. Jednou z variant je finanční kompenzace.
Změny se dotknou sedmi polských příhraničních obcí. Zemědělci, kteří v nichž žili a žijí, nejvíce utrpěli na vyrovnání v 50. letech minulého století. Lothar Wittek z vsi Rudyszwald má pole na obou stranách hranice a pokaždé, když ji přejíždí, musí získat povolení od pohraniční stráže, uvedl list.
Problém začal na konci 50. let minulého století. Polsko se i po druhé světové válce snažilo vznášet územní požadavky, jež se týkaly Těšínska, Oravy a Spiše. Po pobídce sovětského vůdce Josifa Stalina nakonec souhlasilo se smluvním zakotvením stávající hranice. Dalo si však podmínku, že hraniční čára se musí maximálně napřímit a zkrátit.
Na základě smlouvy z roku 1958 se hranice napřímila, čímž se zkrátila o 80 kilometrů. S tím bylo spojeno 85 větších či menších změn průběhu pomezní čáry. Když se územní zisky a ztráty obou států porovnaly, ukázalo se, že tehdejšímu Československu zůstalo navíc zhruba 368 hektarů pozemků.
Foto: Jan Schejbal
