Každou ukradenou slepici si před sto lety cikáni odseděli v kriminále. Dnešní zákony jsou bezzubé a místo četníků stíhají Romy neonacisté, kteří by sami měli sedět v chládku.
Právě před sto lety se na Křivoklátsku začaly z různých domácností ztrácet slepice a peřiny. "Četníci ale mají k ruce telefon a telegraf a opálené příslušníky bludného národa zadrželi," informoval dobový denní tisk. Na místě bylo zajištěno pět kradených peřin a deset cikánů z "nejpřednějšího cikánského rodu v Čechách - Serynků" putovalo před soudce.
"Kdo kradl a kdo dával pozor, bylo těžko zjišťovati. A cikán, stojí-li před soudem, jakživ na druhého cikána nic nepoví. Na sebe ovšem také ne. Dokud ho neusvědčí důkazy, překypuje poctivostí a horlí proti zlodějům víc než státní návladní," vylíčily soud s rodinou Serynků pražské deníky z 22. února 1911. Soudce proto měřil kolektivně a každého z přítomných mužů poslal do žaláře na dva měsíce, každou ženu na měsíc.
Mizerné zákony, zhrzení policisté
Po sto letech se kradenými slepicemi nikdo nezaobírá. Otrávený staršina na policejní služebně sice s postiženým sepíše protokol, ovšem ohlášenou krádež vrtačky z garáže, peněženky z kapsy, zboží z pouličního stánku či rudlů ze zahrady se de facto nikdo nepokouší vyšetřit. Vždyť krádež do pěti tisíc korun je jen přestupkem.
Když v ospalém východočeském městečku přibývalo krádeží a muži zákona jen dále spali, vydal starosta města ono známé prohlášení, v němž si stěžoval na romskou menšinu, která "sužuje místní obyvatele a množí se krádeže, vloupání a násilná přepadení". K důraznější práci tím policisty nepřiměl, vždyť zrovna přišli o deset procent z platu.
"Pořádek" do Nového Bydžova tak přijeli udělat až pravicoví radikálové, kterým radnice blahosklonně povolila shromáždění. Jenže za ostudný pochod přívrženců neonacismu, z nichž mnozí měli dávno sedět ve vězení za propagaci rasového násilí a xenofobní ideologie, mohou právě mizerné české zákony a ještě prachmizernější práce policistů.
Někteří Romové v Novém Bydžově se prostě živili tradičně "po cikánsku", což je zvyklost rovněž výstižně popsaná již ve sto let starém tisku: „Pravda, cikán vyzná se zpravidla v kotlářství a cikánka v hádání z ruky. Jenže to dnes kočovný národ málo živí, a proto hlavní zaměstnání je: Měkce dělat, tvrdě spát, za pět prstů pěkné věci kupovat."
Důkaz nalezený i v kamnech
V roce 1911 se policie zajímala o každou ukradenou husu, stejně jako nemilosrdně zatýkala německé buršáky (nacionalisty) a české národovce, kteří na Václavském náměstí křičeli "heil" a "nazdar" a přitom se mlátili hlava nehlava.
Zato obyčejný lid se nepotřeboval bránit před zločinem domobranou a na cikány nemusel pořádat pogromy. Stačilo se s důvěrou obrátit na policii. Tak třeba 15. září 1911 přišel obchodník Tomáš Tolkstein z Lázeňské ulici v Týně nad Vltavou o několik slepic, přičemž měl podezření na cikánské kočovníky, kteří tábořili za městem. "Ještě v týž den odpoledne podařilo se třem četníkům, kteří vyšli po stopě cikánů, nenechavé syny volnosti schytati i s lupem - slepicemi. A dodati je okresnímu soudu do vazby."
Otevřeným oknem se zase ztratila peřina manželům Fišerovým z Nouzova na Rakovnicku. Stalo se 19. srpna 1911 a už 21. srpna zatkla policie cikánky Pavlínu Janečkovou a Barboru Kovářovou, které se ke krádeži přiznaly.
V okolí Dobříše zase v létě roku 1911 záhadně mizely husy i drobné předměty, obuv a šatstvo. Zátah, který policie bryskně provedla na dva cikánské vozy u Milína, přinesl jasné důkazy, že za krádežemi stála romská rodina Růžičků. Nepomohla ani rychlá snaha o zbavení se důkazů. "Četník pohlédl na kamna, z nichž vycházel zápach a viděl, že z kamen čouhá ohořelá noha. Bleskurychle ji chopil a vytáhl spálenou husu, která se pekla na úplně nových holínkách." Cikáni putovali před soud, který vyměřil dva tříměsíční tresty, jeden dvouměsíční a jeden šestitýdenní.
