Cisterciácké opatství v Oseku podalo žaloby proti zamítnutí svých výzev, jimiž se dožadovalo vydání majetku v rámci zákona o vyrovnání státu s církvemi. Proti zamítavému stanovisku státu k žádostem o majetek se chce soudní cestou bránit i německý řád nebo benediktinské opatství v Broumově.
Naplňují se tak úvahy, že o velmi sporných případech žádostí o majetek nerozhodnou státní úředníci, ale budou se jimi zabývat soudy. Stát u více než desítky řádů v archivech prověřoval, zda o majetek nepřišly na základě Benešových dekretů; šlo o více než sto žádostí. V mnoha případech ale historické dokumenty chybí.
Cisterciáci žádali o vydání tisíců hektarů lesa na Teplicku, což zamítly nejprve Lesy ČR, ve správním řízení pak jejich rozhodnutí potvrdil Státní pozemkový úřad s tím, že šlo o konfiskaci majetku na základě Benešových dekretů. Stát podle zákona o majetkovém vyrovnání vydává ale jen majetek, který byl církvím zabaven po únoru 1948. "Jsme přesvědčeni, že jsou splněny podmínky k vydání podle zákona. Tedy zejména, že vůči Cisterciáckému opatství v Oseku byla spáchána majetková křivda v rozhodném období, tedy po 25. únoru 1948," řekl Kříž. Podrobnosti argumentace žalob podaných Krajskému soudu v Ústí nad Labem zatím nechce komentovat.
Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, známého jako Řád německých rytířů, nyní Německý řád, žádal mimo jiné o hrad Bouzov. Jeho vydání již před rokem zamítl Národní památkový ústav (NPÚ) také s odkazem na to, že hrad byl údajně konfiskován podle Benešových dekretů. Této argumentaci se řád brání. Hrad byl konfiskován dle zmíněných dekretů, nikoli však řádu. O majetek přišel řád už krátce po odtržení Sudet od Československa, v říjnu 1938. Z rozhodnutí Adolfa Hitlera byl Německý řád zrušen jako nepřátelský říši a nemovitosti byly zabaveny či převedeny na nové vlastníky. Hrad Bouzov získal šéf SS Heinrich Himmler.
Mediální zástupce řádu Mikoláš Černý řekl, že řád čekal na vyřízení dalších žádostí a podání žalob je otázkou nejbližších měsíců. Německý řád se o hrad již dříve soudil, podle Černého ale soudy vydávaly svá rozhodnutí s odkazem na dobu, až bude přijat zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi. Brzy poté, co zákon vstoupil v platnost a byly podány první výzvy, se začalo spekulovat o tom, že podobně sporné případy, jako je Bouzov, úředníci nevyřeší a nechají rozhodnutí na soudech.
K soudu se podle dřívějších vyjádření obrátí také benediktini, kterým Státní pozemkový úřad odmítl vydat část zemědělského majetku opatství v Broumově. Více než pět stovek pozemků a tři stavby na Náchodsku řád pozbyl už před rozhodným únorem 1948, a to v letech 1919 a 1945.
Církve, které se státem uzavřely dohodu, mají podle zákona dostat nemovitý majetek v hodnotě přibližně 75 miliard korun. Během 30 let jim stát vyplatí také 59 miliard korun za majetek, který nemůže být vydán, neboť již dnes není v majetku státu. Současně se až na nulu bude snižovat státní dotace církvím, zákon tedy znamená i odluku církve od státu.
Soudy řeší také na základě žalob od církevních subjektů některé spory o určení vlastnictví. Týkají se nemovitostí, které dnes nejsou v majetku státu, nemohou tudíž být vydány a vyplácí se za ně finanční náhrada, ale podle církví je stát kdysi církevním subjektům zabavil. Řád maltézských rytířů se například dožaduje pozemků, na nichž stojí většina pražské části Březiněves, respektive žalobou se domáhá, aby městské pozemky přešly na stát, který by je vydat mohl.
