Očima Ivana Motýla
Co je ta kryza? Dyž robota zdycha a chudobny hyne!
24.10.2011 10:15 Glosa
Výročí krachu na newyorské burze, kterým v roce 1929 vypukla velká hospodářská krize, připadá právě na dnešní den. V čem je tehdejší krize (ne)podobná té současné?
"Co je ta kryza?" ptali se ostravští dělníci svých předáků na počátku hospodářské krize před více než osmdesáti lety. "Že chudobny člověk hyne, dyž robota zdycha!" vysvětloval výmluvně mistr Antonín Ertelt z Karlovy huti ve Frýdku.
Mechanismy, za jakých se oba propady rozvíjely, byly podobné a v obou případech stál na počátku krize pád finančních trhů. Současné ekonomické svízele spustily ve Spojených státech miliony nesplácených hypoték, ve dvacátých letech zase americké banky vklady svých zákazníků přespříliš zhodnocovaly na akciovém trhu, avšak zároveň poskytovaly laciné úvěry - například farmářům. A to bez záruky, že dlužníci dokážou půjčky splácet. Radikální pokles akcií na burze 24. října 1929 pak banky rychle položil, prudce klesla výroba, přibývalo lidí bez práce a záhy krize doputovala do Evropy a těžce dopadla i na československé hospodářství a na životní úroveň obyvatel, především nezaměstnaných a seniorů.
Charita, Armáda spásy a další organizace pečující o chudé uspořádaly minulý týden v Ostravě happening, z něhož mrazilo. Náhodní chodci byli seznamováni s průzkumem, podle něhož už celá třetina obyvatel moravskoslezské metropole žije na hranici chudoby, či dokonce v chudobě. Rapidně přibylo bezdomovců, nejvíce mezi seniory nad pětapadesát let: studie hovoří o dvacetiprocentním nárůstu za pouhý rok. "Na ulici se ocitají lidé, kteří nepijí, neberou drogy, celý život pracovali, ale jejich příjmy jim už nepokrývají všechny jejich náklady," prohlásil profesor sociologie Ostravské univerzity Jan Keller, spoluautor průzkumu.
Chudne i střední třída, třetina lidí s čistým příjmem od 12 275 do 24 550 Kč nemá vůbec žádné úspory. A další třetina ze stejné skupiny vykazuje jen nepatrné úspory do padesáti tisíc korun. Deregulace nájemného, zdražení energií či penzijní a zdravotní reforma tedy část příslušníků střední třídy brzy přesunou z druhé ligy do okresního přeboru.
Bída tluče na dveře, ovšem v porovnání s krizí odstartovanou v roce 1929 jaksi není slyšet o solidaritě bohatých s chudými. Ani zaměstnaných s nezaměstnanými. O nuzné u nás pečuje stát a několik humanitárních organizací. A basta! Jenže v Evropě už téměř žádná vláda nemá na rozdávání a sociální pomoc nemajetným se snaží výrazně omezovat.
To před osmdesáti lety dostávali nezaměstnaní od státu jen žebračenky, za které si sotva opatřili chléb a bědnou komůrku na bydlení. Záchrana chudých tak byla z velké části v rukách toho času zrovna šťastnějších obyvatel republiky, kteří byli k pomoci všemožně vyzýváni v tisku, projevy politiků i z kazatelen farních kostelů. Československá strana lidová například na vrcholu krize v roce 1932 propagovala pastýřský list, v němž církev vyzývala k organizaci sbírek pro nezaměstnané. Sociální demokracie, tehdy strana vládní koalice, zase přišla s akcí Dobře situovaní, pomozte! Každá bohatší rodina měla alespoň jednou týdně pozvat na oběd dítě nezaměstnaných rodičů. "Proto jistě nebude ani jedné lépe situované rodiny, která by nepozvala takové dítě ke svému stolu, a tak malého hosta s láskou a bez poznámek, že jest mu poskytována almužna, nakrmila," apelovali politikové na morálku bohatých.
Periodika také pravidelně zveřejňovala seznamy firem a občanů, kteří nějakým způsobem přispěli na boj proti chudobě. A silná byla i solidarita zaměstnanců s těmi, kteří již o práci přišli, takže například v lednu roku 1932 pochválil tisk zaměstnance Vítkovických železáren, kteří na nezaměstnané vybrali při přepočtu na dnešní měnu skoro milion korun. Zapojily se i celebrity. Movité čtenáře Lidových novin oslovil přímo spisovatel Karel Čapek, aby podle svých možností zaplatili chudým dětem prázdninové ozdravné pobyty. "Tož buďte štědrými a hodnými rodiči tisícům neznámých maličkých," poprosil Čapek.
K bídě třicátých let má současné Česko ještě daleko, ovšem od kamarádů kantorů třeba vím, že stále více dětí si nemůže dovolit lyžařský výcvik, další ani školní výlety a jiní nechodí ani na obědy, protože v rodinné kase na stravenky prostě nezbylo. Zatím jsem ale neslyšel o bohatém podnikateli, který by dětem ze základní školy někde na periferii Ostravy zaplatil třeba stravenky či výlet do Prahy. "Tož buďte štědrými a hodnými," nezbývá než ve výroční den krachu na newyorské burze opakovat slova Karla Čapka. Protože novodobá krize stále trvá a "robota zdycha a chudobny hyne".
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.