Když rozum zůstává stát
Cyklostezky "od řitě do řitě". České nesmysly z europeněz

Začátek a konec asfaltky v poli. Povrch připomínající tankodrom. Navíc za podezřele hodně peněz. Myslíte si, že je řeč o českých dálnicích? Nikoli. O cyklostezkách.

Pokud by se vyhlašovala soutěž o nejzrádnější cyklostezku, ta v ulici Na Karlovce v luxusní pražské čtvrti Hanspaulka by nepochybně kandidovala na nejvyšší příčky. Trasa vede z prudkého kopce a končí na schodech. Cyklostezku odnikud nikam ale mají například i v Havlíčkově Brodě. Vede souběžně s výpadovkou na Jihlavu. Jenže na okraji města se "promění" na frekventovanou silnici první třídy, která více než bicyklům patří kamionům.

V Česku je nyní 3,4 tisíce kilometrů cyklostezek. Jen za posledních pět let jich přibylo 1,2 tisíce kilometrů. Platí je obce, kraje, ale také stát a Evropská unie. Neexistují přesná čísla o investicích v posledních letech, ale některé odhady mluví až o sedmi miliardách korun.

Od řitě do řitě

Ačkoli spousta cyklostezek plní svůj účel a denně po nich profrčí stovky nebo i tisíce spokojených cyklistů, stále je i hodně staveb, nad nimiž musí člověk kroutit hlavou. Jako by vznikly nahodile, bez vzájemné návaznosti. Dost často mezi ně patří projekty placené z evropských dotací.

Jak tvrdí Pavel Polák, který má rozvoj cyklotras na starosti na Státním fondu dopravní infrastruktury, u stezek hrazených ze státních peněz se už mnohem více hledí na to, aby na sebe navazovaly nebo nebyly předražené. Problém je podle něho právě se stavbami z evropských peněz sloužícími hlavně turistice. "Máme prostě stezku od řitě do řitě. Má na šířku čtyři a půl metru, pět metrů, šest metrů. To je nešvar, to je nesmysl, vyhozené peníze. A dělají to právě dotace. Vypadají luxusně, ale jsou úplně zbytečné," konstatuje Polák.

U "eurocyklostezek" se dbá hlavně na to, aby se dobře udržovaly a bez větších potíží vydržely alespoň pět let, dokdy musejí projekty hrazené z bruselských peněz prokazatelně fungovat. "Představte si, že byste postavil stezku, která nebude asfaltová, a pak budete celou dobu řešit její údržbu," říká Radka Žáková, propagátorka cyklistiky a provozovatelka webu Plzeňsko na kole. Právě proto vznikají v polích vyasfaltované stezky, jež se do krajiny nehodí a mnohdy ani nemají význam.

Salámová metoda

Někdy zase stavitelé cyklostezek narazí na stejný problém jako jejich kolegové u dálnic: vysoké ceny za pozemky. Například havlíčkobrodská radnice se rozhodla vybudovat trasu podél Sázavy o délce několika desítek kilometrů. Plán se zarazil na výkupu parcel. "Bylo i místo, kde je znaleckým posudkem určena cena 250 až 300 korun za metr. Ale vlastníci po nás chtěli i tři tisíce," řekl TÝDNU místostarosta Havlíčkova Brodu Čeněk Jůzl. Obdobná situace nastala rovněž u výše popisované cyklostezky podél výpadovky na Jihlavu, která končí u rušné silnice s kamiony. "Bohužel jsme narazili na problémy s pozemky. Když budeme pokračovat za další dva tři roky, budeme rádi," sdělil Jůzl.

Třeba v Praze může mít cyklistický nadšenec podle mapy pocit, že je město cyklotrasami protkáno. Ale pak zjistí, že trasa najednou končí třeba na rušné křižovatce. Cyklotrasy se totiž podle Stanislava Kozubka z pražského magistrátu značí při rekonstrukci silnic. Tam, kde oprava skončí, bývá někdy i konec trasy pro kola.

Praha drží rekord za nejdražší českou cyklostezku: tříkilometrový úsek ve Vysočanech stál před pěti lety téměř 150 milionů korun. "Průměrně stojí kilometr šest milionů korun. Nedej bože, když je tam svah a musí se vybudovat zábradlí. Stojí čtyři miliony. Nedej bože, aby tam jezdilo hodně lidí i v noci a bylo potřeba osvětlení. To je dalších pět milionů," dodává Pavel Polák.

Českým cyklostezkám a evropským dotacím na jejich stavbu se věnuje i publicistický pořad Takhle si tu žijeme, který ve středu od 21.45 vysílá TV Barrandov.