Před 80 lety, 24. ledna 1939, dva měsíce před obsazením země hitlerovským Německem, předala delegace zástupců šlechtických rodů prezidentu Emilu Háchovi takzvané druhé prohlášení věrnosti české šlechty. První prohlášení věrnosti předali šlechtici 17. září 1938 ještě prezidentu Edvardu Benešovi. V obou dokumentech čeští šlechticové deklarovali, že sdílí tragický osud s českým národem. A to v době, kdy nacisté vytvářeli na šlechtu nátlak, aby se přihlásila k německé národnosti, respektive říšské státní příslušnosti.
V prvním prohlášení 12 šlechtických rodů krátce před mnichovskou dohodou šlechtici protestovali proti odtržení pohraničních území a jejich připojení k Německu, v druhém uvedli, že se chtějí "vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu". Na rozdíl od deklarace ze září 1938 šlechtici přímo vyjádřili podporu prezidentu republiky. Ten poté vyjádřil uznání odhodlání členů starobylých českých rodů sloužit československému státu a národu. Při této příležitosti také ocenil hodnotu české šlechty pro stát a připomněl i její roli ve vývoji národa.
Po ustanovení protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 se ve šlechtických kruzích opět vytvořila potřeba deklarovat vlastní postoj a ohradit se proti nastalé germanizaci, což vedlo ke třetí deklaraci z 6. října 1939, kterou předal prezidentu Háchovi František Schwarzenberg za 82 šlechticů z celkem 33 rodů.
Všechny texty byly pokládány za "říši nepřátelský akt" a všichni šlechtici, kteří na nich participovali, byli za tento krok potrestáni. Například hrabě Zdeněk Bořek-Dohalský skončil na popravišti. Poslední žijící signatář byl Josef hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí, který zemřel 14. března 2011 ve věku 97 let.
