Rozhovor pro TÝDEN.CZ
Demise Macrona? Nesmysl, soudí odborník
19.12.2018 15:10 Rozhovor
Ve Francii panuje napjatá atmosféra. Poslední události probrala redakce on-line deníku TÝDEN.CZ se spisovatelem a novinářem Milanem Syručkem. "Ve Francii je logické, že projev nespokojenosti je směřován na prezidenta," uvedl například ke kritice Emmanuela Macrona.
Jak byste zhodnotil situaci ve Francii?
Asi bych měl nejdříve vysvětlit, co jsou zač "žluté vesty" (gilets jaunes). Zjednodušeně jsou to ti, kdo mají auto a tedy žlutou vestu jako součást jeho povinné výbavy. Prakticky je to ale každý Francouz, a pokud dosud není majitelem vozidla, tak brzy bude. Za poslední rok se prodalo 175 014 aut, a i když je to o 7,3 procenta méně než za uplynulý rok, počet registrací nových vozidel stoupl za posledních deset měsíců o 2,3 procenta. Pro srovnání: za stejné období se v Německu prodalo o 10 procent nových vozidel méně, ve Španělsku dokonce méně o 40 procent.
Takže lidé, kteří tvoří žluté vesty, nejsou žádným organizovaným hnutím?
Přesně tak, jejich nositelé patří k nejrůznějším politickým stranám a hnutím, jsou stejně tak rozličného sociálního postavení. Je to živelné hnutí, které nemá své vůdce, ani nějakou pevnější strukturu. Požaduje především, aby se nezvyšovaly ceny pohonných hmot, poplatky na dálnicích, nezpřísňovaly technické kontroly, neomezovaly dieselové motory. To byl však jen počáteční impulz, nyní jde o to, aby se vůbec nezdražovala životní úroveň, tedy aby nerostly i jiné ceny. Proto má toto hnutí podle posledních průzkumů podporu více než 65 procent obyvatel, v některých kategoriích až 80 procent.
Když měl francouzský premiér Édouard Philippe poprvé - a jako první z nejvyšších činitelů - v televizi vysvětlit vládní postoj, přišel do svého úřadu už v sedm ráno, aby zvážil každé slovo, které pronese. Ale odklad zvýšení cen za pohonné hmoty a třeba také za elektřinu a podobně o půl roku nikoho z protestujících neuspokojil. Hnutí působí dál a politici nejrůznějších stran - od pravice po levici - si s tím v podstatě nevědí rady.
Velká kritika je směřovaná právě na prezidenta Emmanuela Macrona. Pochybil?
Ve Francii je logické, že každý projev nespokojenosti cílí na prezidenta. To vyplývá už z ústavy z roku 1958, kdy do ní de Gaulle vtiskl výjimečné prezidentské pravomoci. V praxi to vypadá tak, že vláda, která zasedá každou středu, se schází v Elysejském paláci, a nikoliv v Matignonu, sídle premiéra, a řídí ji prezident, nikoliv premiér. Takže je přirozené, že za vše, co by měla či neměla vláda činit, je odpovědný především on jako hlava státu. Emmanuel Macron byl zvolen proto, že byl v mnohém výjimečný: nevzešel z žádné z tradičních politických stran, je nejmladším francouzským prezidentem a navíc má za manželku svou bývalou učitelku, která je o 25 let starší než on. Prostě ve všem atypický.
Není však pohádkový čaroděj, aby mávnutím kouzelného proutku změnil vše, nač si občané stěžovali, ačkoliv právě proto ho většina volila. A v takových chvílích vždy Francouzi volají po odstoupení prezidenta - bylo to i v případě de Gaulla v květnu 1968 (tehdy heslo znělo "Dix ans suffit" - Deset let stačí). Pamatuji si to, prožil jsem tam celý měsíc, protože nebylo ani čím se vrátit - letadla nelétala, vlaky a autobusy nejezdily, studentská revolta se změnila v generální stávku. A připomeňme, začala zcela jakoby nevinně: 22. března 1968 studenti univerzity v Nanterre obsadili dívčí koleje, protože do nich požadovali volný přístup, který byl do té doby zakázán. A jak se to přelilo v celostátní protesty! Tak v tomto případě se hnutí "žlutých vest" přelévá z prvotního požadavku nezdražit pohonné hmoty ve vymáhání nezdražit nic, ale naopak životní náklady snižovat.
Demonstrující požadují Macronovu demisi. Měl by odstoupit?
Kdyby měl při každém protestu prezident zvažovat svou demisi, tak by se ve svém úřadě neohřál snad ani jediný den. Žil jsem ve Francii několik let a zažil jsem nesčíslně stávek. Rád připomínám alespoň jednu více než výstižnou: zaměstnanci Louvru stávkovali, protože požadovali měsíční přídavek 120 eur za stres, který jim způsobují návštěvníci. Francouzští pracující si už dávno vymohli 35hodinový pracovní týden, to, že ve školách jeden den uprostřed týdne mají žáci a studenti volno, aby si odpočinuli od svých učitelů a učebnic, že přestávky na oběd v závodech, úřadech, zkrátka všude jsou půldruhé až dvě hodiny... Tak bych mohl pokračovat téměř donekonečna. A přece se Francouzi domnívají, že se jim životní úroveň nezvyšuje, ale naopak, a že vůbec současná Francie prochází ekonomickou, finanční a tím i politickou krizí.
Ale opakuji, kdyby měl prezident kvůli nespokojenosti občanů odstoupit, žádný by se neudržel snad ani týden. Jde však o to, aby měl schopnost problém řešit alespoň částečně. A v jeho konkrétním případě o tom řada lidí pochybuje, protože prostě jako bývalý bankéř nemá moc ponětí, jak žijí ti, kteří musí tvrdě pracovat - dělníci, rolníci, živnostníci, ale i menší podnikatelé.
Má hnutí žlutých vest nějaké východisko?
Kdybych věděl, jak se současná situace vyvine, už bych asi seděl ve francouzském parlamentu či spíše někde v zákulisí, kde se o politice rozhoduje. Samozřejmě nějak vyústí, vláda učiní další ústupky, ale problém je, že jakmile se lidé dostanou do ulic, a zvláště tak živelně, těžko je odtud někdo odvolá, když je vlastně ani nikdo přímo neřídí. Objevují se desítky mluvčích, ale ani jeden s autoritou, který by určil, co teď dál. A který by jednal s vládními institucemi, co by vlastně naplnilo požadavky revoltujících, když stále narůstají.
Po vzoru žlutých vest se inspirovaly i jiné země, jako je Izrael, Belgie a Nizozemsko. Může tento protestní trend zasáhnout i jiné země?
Pokud vím, v sousedních zemích Beneluxu ty demonstrace byly spíše vyjádřením solidarity demonstrujícím francouzským řidičům než hnutím, které by bylo namířeno proti vlastním vládám, vlastním pořádkům. I když nic nelze vyloučit, přece jen je to určité francouzské specifikum, jemuž lze vyjádřit morální podporu, ale nedomnívám se, že může způsobit i jinde nějaké politické tsunami. Byť se říká, že "nikdy neříkej nikdy".
Jak se podle vás proměnila francouzská společnost? Odborníci hodnotí Francii jako velmi frustrovanou zemi ...
Od dob, kdy jsem tam žil, jistě... ostatně, vyvíjí se každá společnost. Vliv na to má i skutečnost, že Francie ve svém rozvoji přece jen - zejména proti třeba Německu - zaostává. Z toho pramení jistá frustrace jejích obyvatel, což je pochopitelné. Projevila se mimo jiné v tom, že Macron v loňských volbách získal více než 66 procent hlasů, když porazil protikandidátku Marine Le Penovou, jejíž zvolení by asi bylo hrozbou pro celou Evropu. Ale i fakt, že se dostala do druhého kola, svědčí o tom, jak se Francie proměnila - vždyť předtím se vlastně vždy jednalo o volební boj klasické pravice a levice, nikoliv extrémní strany.
Francie bývala vždy rozdělena na dvě poloviny, ať už to byli katolíci či hugenoti, sever smažící vše na másle a jih na oleji, ve volbě aperitivů či nakonec rozdělení na pravici a na levici, které se také vystřídaly u moci. Dnes v ní nejsou tak jasné dělicí čáry a už vůbec ne podle politických kritérií, což právě dokazuje Macronův příklad. Těžko však říci, zda to je chyba. Možná politických stran, které neuspěly, neboť Macron rozhodně nepředstavuje nějakou tradiční stranu. Těžko však mohu z krátkého pobytu posoudit, zda je to tak dobře, či nikoliv. Jak se říká, vše ukáže čas...
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.