Aktivisté musejí být kontroverzní, jinak by ničeho nedosáhli, říká Otakar van Gemung, jeden z demonstrantů, kteří loni 17. listopadu na Národní třídě hodili do koše květiny od Andreje Babiše, Miloše Zemana a Tomia Okamury. Česká společnost podle něj vůbec nevnímá nebezpečí, kterému čelí. Proto plánuje další akce a pokutu za vyhozené květiny platit nehodlá.
Nelitujete zpětně, že jste 17. listopadu hodil kytice od některých politiků do odpadkového koše?
Ne, ani trochu.
Skutečně?
Samozřejmě. Naopak si myslím, že to bylo velmi nutné symbolické gesto a vlastně vůbec nechápu, proč se neuskutečnilo už dříve. Asi jsme cítili, že by bylo vnímáno velmi kontroverzně. Situace ale dozrála k tomu, že ani jiná možnost než vyhodit kytky do koše nebyla. Protože právě Babiš, Zeman a Tomio Okamura jsou ti, co neuznávají ideály 17. listopadu. Oni jsou ztělesněním antidemokratického, nacionalistického, populistického a velmi nebezpečného hnutí, které u nás roste. Jestli si nedáme velký pozor, a obávám se, že si ho vůbec nedáváme, tak tou svou salámovou metodou udělají z demokracie v Česku do několika let věc minulosti. Bylo prostě nutné velmi jasně bránit odkaz 17. listopadu. Pomníček na Národní třídě symbolizuje začátek demokracie, konec totalitního systému. Oni ztělesňují úplný opak, Babiš je dokonce bývalým agentem StB.
Ptám se ale na to, jestli to byla adekvátní forma? Mluvíte o symbolech, ale právě květiny jsou jedním ze symbolů revoluce, ne?
To se zeptejte někoho jiného, ne aktivisty. Aktivisti přeci musí být kontroverzní, jinak by ničeho nedosáhli. Mohli jsme v poklidu demonstrovat, ale nikdo by si toho nevšiml. Myslím, že úřady by na náš čin měly pohlížet v kontextu doby a uznat, že jiný politický akt ani nebyl možný. Byl to svobodný projev. Tím, že nás chtějí potrestat, dávají naopak najevo, že adekvátní protest už v této republice není možný.
Ano, přitáhli jste na sebe velkou pozornost. Ale nemyslíte, že jste tím zároveň uškodili lidem, kteří proti Babišovi nebo Zemanovi demonstrují?
Myslím, že v aktuální situaci už vůbec ne. Byl to takový budíček, jinak se lidi budou neustále chlácholit, že je vše normální a máme tu funkční demokracii, protože můžeme normálně demonstrovat. V Orbánově Maďarsku se dá také ještě demonstrovat, stejně jako v Polsku. Ale jsou to novodobé autoritářské režimy, které se vyznačují vtíravou normalizací. Omezují se média, neexistují nezávislé soudy, jsou zvýhodněné vládnoucí strany. My tomu u nás chceme předejít. Ten čin to měl názorně ukázat.
Jasně. Ale zastánci Babiše, Okamury či Zemana začali ihned říkat: Podívejte, jak se chová pražská kavárna, vyhazuje pietní květiny. Ten čin odsoudila i řada opozičních politiků...
My jsme s tím počítali. Ale jde o nějaký morální imperativ. Můžeme si nechat odkaz 17. listopadu znehodnotit tím, že Zeman nebo Okamura položí na Národní třídě květiny, ale to jsme nechtěli připustit. Nás to velice pohoršilo, pohoršilo to kavárnu. My se musíme bránit. Když se nebráníme, tak se zúčastňujeme. Proto jsme to udělali i za cenu, že se nějakým lidem zprotivíme a že dáme munici okamurovcům a dalším. Myslím, že se později ukáže, že jsme měli pravdu.
Zmínili jsme pražskou kavárnu, to je takový vágní pojem. Považujete se za její součást?
Ne. Mně se ale velmi líbí termín pravdoláskař. Ten se ze všech těch démonizujících označení nejvíce povedl a hrdě se k němu hlásím. (smích) Na rozdíl od lepšolidí, což je skutečné hnusné označení, které vychází z nacismu.
