Počet útěků ze zařízení pro mladistvé narůstá geometrickou řadou. Za posledních šest let se zvýšil více než dvojnásobně. Stejně tak roste počet dětí, které se nepodaří dohledat a jsou nadále vedeny jako nezvěstné. Často končí na ulici, kde se živí drobnou kriminalitou a prostitucí.
Zatímco v roce 2000 uteklo z dětských domovů, diagnostických a výchovných ústavů 2881 nezletilých, o šest let později už to byl více než dvojnásobek - 6027.
„Naše ústavy nejsou vězení, čtyřicet procent dětí bude utíkat opakovaně a páchat trestnou činnost,“ komentuje tato čísla Jiří Pilař z ministerstva školství.
„Nárůst útěků za poslední léta ukazuje, že se tam děti necítí dobře,“ domnívá se naopak Michaela Svobodová z občanského sdružení DOM, které podporuje děti a mladé lidi vyrůstající bez dobrého rodinného a sociálního zázemí. „Některé útěky jsou motivovány psychologickou potřebou být doma, dalším chybí drogy a jiní se prostě chtějí vrátit k trestné činnosti,“ dodává s tím, že kriminalita je pro uprchlíky hlavním zdrojem obživy.
| Rok | Pohřešovaných do 18 let celkem | Pohřešovaných z dětských domovů, výchovných ústavů atd. | Nenalezeno celkem |
| 00 | 5581 | 2881 | 3 |
| 01 | 5256 | 2756 | 3 |
| 02 | 6137 | 2788 | 7 |
| 03 | 6841 | 4434 | 2 |
| 04 | 7438 | 5138 | 8 |
| 05 | 7825 | 5695 | 24 |
| 06 | 8117 | 6027 | 124 |
Martin Deniger, který je zástupcem ředitele diagnostického ústavu v Praze-Michli, však z osobní zkušenosti nemá dojem, že by rostl počet útěkářů. „V posledních letech je to pořád tak nějak na stejné úrovni,“ řekl. V souvislosti s nárůstem pohřešovaných vidí příčinu v tom, že se o to někteří pokoušejí stále častěji. Policie totiž eviduje pouze hlášení o zmizení, ale ne jednotlivé osoby.
Dítě bere drogy? Stát mu nepomůže
Motivem útěku však nemusí být jen touha po svobodě či domově, ale i závislost na drogách, která se podle Denigera u mladistvých nejvíce rozšířila v posledních deseti letech. „Žádná léčebna pro drogově závislé mladistvé u nás není,“ říká Martin Deniger. „Děti jsou dávány do běžných výchovných ústavů, kde sice nedělají problémy, ale utíkají a mohou s sebou stáhnout i další,“ dodává. 
S tím souhlasí i Michaela Svobodová, podle které velké procento nezletilých končí ve squatech a různých drogových doupatech, kde toužebně vyhlížejí osmnácté narozeniny. Podle Jiřího Pilaře vina není na ministerstvu. „Léčebna pro drogově závislé děti u nás skutečně neexistuje. Psychiatrie je brát nechce, protože se bojí jejich agresivity, takže nám je vracejí zpět. Naše síť je přeplněná, když soud rozhodne, tak to dítě musíme umístit prostě tam, kde máme postel,“ řekl.
Problém je také v tom, že ve výchovných ústavech jsou míchány dohromady děti, které měly problémy s rodiči a párkrát šly za školu, s mladistvími delikventy, kteří mohou své zkušenosti předávat dál. Pohromadě takto bývá čtyřicet až šedesát (místy i devadesát) chovanců. Svobodová navíc upozorňuje, že v těchto společenstvích také často vzniká šikana. „Ve výchovných ústavech jsou děti zavřené ve velkém počtu, žijí tam i děti či mladiství, kteří neměli problém se zákonem. Když k nim přidáte drogově závislé a malé kriminálníky, snadno se mohou nechat ovlivnit,“ říká Svobodová.
To kritizuje i Jiří Pilař a odmítá, že by za to bylo zodpovědné ministerstvo. „Je to problém nekvalifikovaných soudců. V různých částech republiky nařizují ochrannou výchovu za krádež v samoobsluze stejně jako za napadení stařenky kvůli penězům,“ brání se.
Řešením by podle Svobodové mohlo být umísťování delikventních dětí do maličkých velmi specializovaných a odborně zajištěných zařízení, kde by místo třeba tří let strávily pouze dobu stanovenou speciálním soudem, stejně jako to funguje v zahraničí. „Děti s menšími problémy patří do pěstounských rodin, ne do institucí,“ řekla Svobodová. Systém ústavní péče, kde je pohromadě několik desítek chovanců s různými problémy a obtížemi, je podle ní přežitkem z doby totality. Podle ministerstva však došlo ke zlepšení a od roku 2002 se počet ústavů zmenšil o polovinu.
Foto: archiv
