Domácí násilí
Dítě jako záruka: Tyran sázel na to, že žena neodejde bez potomka

Dlouhé roky snášela jednatřicetiletá Kateřina z Ostravska peklo. Ze snu o lásce a společném životě na farmě se vyklubala noční můra. Znala jen zákazy, příkazy, těžkou fyzickou práci okolo zvířat a po letech i naprostou sociální izolaci. Vše se zlomilo až po devíti letech partnerského života. Po narození dítěte se postavila na odpor. S kojencem v náručí a 30 korunami v kapse utekla. Vyhledala pomoc a dnes si užívá první dny svobody.

"Je to úžasný pocit, když se mohu sama rozhodnout. S miminkem chodíme na procházky, hrajeme si," svěřila se v pátek novinářům mladá žena. Z bezpečnostních důvodů žije zatím v zařízení pro matky s dětmi. "Jsem tam více chráněná. Proto jsem se zatím nepřestěhovala k rodičům. Určitě by chtěli, abych byla s nimi. Jsou šťastní, že jsem odešla," řekla.

Za letitým a teroru plným vztahem už udělala tlustou čáru. "Partnerství jsem ukončila. Nemíním se vracet. Dnes mi je úplně jedno, co si bývalý přítel myslí. A to je velký pokrok," řekla. Mladá žena si přeje, aby její identita zůstala utajena. Přesto se rozhodla alespoň promluvit a apelovat na další oběti jakékoliv formy domácího násilí. "Žádná žena by si neměla nechat vnutit život někoho jiného," řekla.

A v tom právě vidí svůj problém. Počátek všeho zlého, co ji potkalo. S dnes už bývalým přítelem se seznámila hodně mladá. Neměla zkušenosti se vztahy. Zamilovala se. Po nějaké době se ale přítel začal měnit a měnil i ji. Začal dlouhodobý tlak. Nesměla se stýkat s rodinou, přáteli. Naopak mohla jen tvrdě pracovat na společném hospodářství. Postupně ustupovala, aby měla klid. "Měnilo se to hodně nenápadně. Ale dnes vím, že zcela promyšleně. Záměrem bylo, abych dělala jen to, co si přál. Po čase jsem si uvědomila, že mi vnutil i své názory. Žila jsem jeho život, ne svůj," míní.

Když se občas postavila na odpor, přišel trest. Druh se neštítil přistoupit i k fyzickému násilí. Kateřina věřila, že se vše změní, když otěhotněla. Sliby, že místo ní bude na statku pracovat někdo jiný, ale nakonec přítel nedodržel. Naopak i po porodu musela obhospodařovat zvířata. Až když měla vše hotovo, mohla se věnovat dítěti. To si navíc přítel jako pojistku pořád vozil se sebou. "To už jsme se bránila. Vyslechla jsem si ale jen to, že nic neumím, že se o dítě nedokážu postarat," řekla.

Muž věděl, že bez dítěte neodejde. Delší dobu proto Kateřina čekala na vhodnou příležitost. Nastala, když ji druh nechal s dítětem v autě a sám šel do obchodu. Miminko vzala do náruče a utekla do nebližšího panelového domu. Zazvonila u dveří a požádala o pomoc. Důchodkyně na její přání zavolala policii. "Nechtěla jsem přítele udat. Jen jsem jim chtěla vysvětlit, proč jsem utekla. Ještě pořád jsem měla pocit, že to je moje chyba," řekla.

Kriminalisté devětatřicetiletého muže obvinili z týrání osoby žijící ve společné domácnosti. Ve vězení může strávit až osm let. Kateřina nyní plánuje nový život. Učí se znovu sama o sobě rozhodovat. Po tom, co sama zažila, ví, že to jsou právě oběti domácího násilí, které se musejí rozhodnout pro první krok. "Mám kamarádku, která prožívá něco podobného. Nic s tím ale zatím nehodlá dělat," řekla.

Případů domácího v Česku přibývá. V roce 2007 jich policisté řešili v celé zemi 862, které skončily vykázáním násilníka ze společného obydlí. Loni jich bylo už 1430. Moravskoslezský kraj je častým místem, kde se podobné případy řeší. V letech 2007 až 2011 jich tam policisté zaznamenali téměř 700. Z celkového počtu to bylo víc než 14 procent. Nečastěji jsou oběťmi násilí ženy, na druhém místě jsou senioři. Ve výjimečných případech to pak jsou muži.