Téma TÝDNE
Letiště duchů. Proč z Ostravy nikam nic nelétá

Z mezinárodního Letiště Leoše Janáčka Ostrava ve středu 22. listopadu neodletělo jediné letadlo za hranice republiky. Tristní je i pohled na odletovou tabuli v Brně, přesto se v Česku budují nové mezinárodní terminály v Českých Budějovicích a Pardubicích. Proč?

Letiště Leoše Janáčka v Ostravě, středa 22. listopadu, 15.45 hodin. V odbavovací hale dokončené v prosinci 2006 nepotkáváme jediného cestujícího, před deseti lety se přitom čekalo, že už v roce 2010 odtud bude odlétat milion zákazníků ročně a časem až tři miliony. Jediná dnešní linka zamířila v 15.20 do Prahy a teď už na odletové tabuli svítí jen prázdná modrá plocha. Prostě už nic nepoletí!

Z letiště v polských Katovicích, které je z centra Ostravy dostupné po nové dálnici za pouhou hodinu (112 km) přitom právě v tuto chvíli vzlétá spoj do izraelského Tel Avivu. Hned po něm startují spoje do Barcelony, Varšavy, Londýna, islandského Reykjavíku, Frankfurtu nad Mohanem a v 19.30 do britského Sheffieldu, čímž letový den ještě neskončí.
Kde se stala chyba, když jsou si z technického i kapacitního hlediska letiště v Ostravě a Katovicích podobná? V neschopném letištním managmentu, chce se odpovědět v prázdné hale. V hale duchů.

Hlas z trafiky

Napřed dejme hlas lidu, ten někdy dokáže ťuknout hřebík na hlavičku. Jediná živá bytost, kterou na ostravském aeroportu objevujeme, je Blanka Brišová, provozovatelka obchůdku s novinami, knihami a bagetami. Není to ale obyčejná trafika, spíše charita zachraňující čest letišti, protože restaurace zkrachovala a kavárna je zavřená. Brišová si dnes ponese domů zisk v řádu desetikorun. "V létě, když odsud odlétají charterové lety do turistických destinací, je to lepší. Průměrně si ale za měsíc nevydělám ani deset tisíc korun čistého," svěřuje se trafikantka. A to krámek živí i jejího manžela. Živnost na letišti udržuje manželský pár už několik let, což je na medaili za trpělivost. "Pořád čekáme, až začnou létat ty desítky linek denně, o kterých se mluví," říká žena.

Bohužel, Moravskoslezský kraj, který je zřizovatelem letiště, v listopadu oznámil, že selhala jednání o linkách do Amsterdamu a Helsinek. Z Ostravy se létá pouze jednou týdně do Milána a Dubaje a čtyřikrát do Londýna. "Nechápu, kdo to všechno platí. Je to veřejné mezinárodní letiště a musí být nonstop připraveno na spoje, které z nějakých důvodů nouzově přistanou. Těch zaměstnanců," zakroutí hlavou Brišová a pro dnešek zavře krám. Je 16 hodin a 15 minut.

Z Ostravy ani zdarma

Miroslava Chlebounová, mluvčí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, žádné dobré zprávy o letišti nemá: "Ani do opakovaného výběrového řízení se nepřihlásil nikdo, kdo by měl zájem provozovat linky do Amsterdamu a Helsinek. Zadávací řízení tak bude zrušeno," sdělila. Stanislav Bujnovský, obchodní ředitel Letiště Leoše Janáčka, přesto tvrdí: "Chtěli bychom jednu dvě destinace přidávat každý rok." Podobné vize už ale management opakuje deset let, od doby, kdy letiště prošlo rekonstrukcí. Skutek utek, a to doslova, všichni dopravci z Ostravy rychle zmizeli. Do Mnichova se létalo půl roku, do Moskvy rok a půl, do Vídně na přelomu let 2012 a 2013 necelých pět měsíců. Tím výčet pokusů o pravidelnou dopravu končí, záchranným kruhem potápějícího se letového přístavu jsou letní turistické linky pro cestovní kanceláře.

Ostravský aerodrom je přitom druhý rok napojen i na železnici, Evropská unie na novou trať věnovala 600 milionů korun. Černá díra, říkáme si při pohledu na pustý železniční terminál u letištní haly. I kdyby se podařilo plánované linky do Helsinek a Amsterdamu zřídit, byly by to z pohledu daňového poplatníka také peníze vyhozené oknem. Kraj se totiž zavázal hradit kompletní náklady na provoz letů. Dost se utratilo i při nepodařeném výběru dopravce, jen za právní podporu kraj zaplatil téměř 150 tisíc korun. Téže advokátní kanceláři nyní kraj poslal dalších 258 tisíc korun za takzvané právní služby spojené se záměrem pronajmout letiště soukromému provozovateli, který se ovšem nenašel.

Stále stejné chyby

Významný moravský podnikatel a filantrop Robert Runták na listopadovém podnikatelském fóru v olomouckém Clarion Congress Hotelu přemítal o důvodech, proč se v Česku podobné díry vůbec kopají: "Létám do zahraničí většinou z polských letišť v Katovicích, Krakově nebo Vratislavi. Z Ostravy téměř nikam nedoletím."

Runták se opřel i do Brna, odkud se pravidelně létá jen do Londýna a Mnichova. Firmu Letiště Brno, dlouholetého provozovatele letiště v Tuřanech, které vlastní kraj, ale v polovině listopadu nečekaně koupila společnost Accolade. "Dnes je letiště osm měsíců ve ztrátě, nad vodou ho drží charterové lety. To chceme změnit a věřím, že s krajem najdeme společnou řeč," nechal se slyšet šéf firmy Accolade Milan Kratina.

Nepochopitelný optimismus vládne i na dalších českých letištích. Například jihočeská hejtmanka Ivana Stráská v minulých dnech podepsala smlouvu se společností Hochtief CZ, která na českobudějovickém aeroportu u Plané postaví za 408 milionů korun nový terminál a neveřejné mezinárodní letiště se změní ve veřejné. "Od přistání Boeingu 737 či Airbusu A3202 nás dělí už jen měsíce," těší se na hejtmanství, že budou konkurovat rakouskému Linci. Zkušenosti z Ostravy a Brna ale naznačují, že budějovický terminál letadla spíše minou.

Nedaří se ani jinde v republice. Aerolinky zrušily kvůli nezájmu ruské klientely několik pravidelných letů z karlovarského letiště směrem na východ. Před deseti lety tady bylo odbaveno až 100 tisíc zákazníků ročně, nyní jsou čísla výrazně nižší.

Vrcholí i výstavba nového letištního terminálu v Pardubicích za čtvrt miliardy korun. "Kdyby šlo všechno skvěle, mohli bychom už na začátku ledna odbavovat ruské cestující, kteří u nás budou slavit pravoslavné Vánoce. V každém případě by zkušební provoz měl začít 20. prosince," nadšeně si vše maluje náměstkyně pardubického primátora Helena Dvořáčková. Velké plány s letištěm má i nedaleký Hradec Králové, také tam už se pracuje na projektu, jak regionální letiště proměnit v mezinárodní.

Česko se tak mění ve velmoc, jež bude schopna přijímat lety z celého světa dokonce v sedmi městech. Pokud by v zemi žilo sedmdesát milionů obyvatel, a nikoli jen deset, možná by tenhle "aeroboom" měl i nějakou logiku.