Jízda Prahou
Na lovu s revizorem: černí pasažéři "zneužívají" své děti

Revizor. Povolání, jež je u cestujících oblíbené asi stejně jako obtížný hmyz. Možná jste to sami zažili: jedete do práce a ráno vám "zpříjemní" přepravní kontrola. Nemáte-li jízdenku, jste rázem o skoro tisíc korun lehčí. Jde o povolání budící vášně. Co obnáší, co si revizor může a nemůže dovolit, jaká jsou práva cestujícího? Reportér on-line deníku TÝDEN.CZ absolvoval s revizorem-veteránem Vladimírem Junkem jednu směnu. Co všechno zažili?

Ranní směna pracovníků přepravní kontroly pražského dopravního podniku začíná už před šestou hodinou. Každý den se scházejí v centrále v Praze v ulici Na Bojišti. Po krátké poradě vyrážejí na lov černých pasažérů.

"Průměrně během směny zkontroluji pět set cestujících. Statistiky uvádějí, že se jedná o řádově patnáct procent cestujících bez platných cestovních dokladů," říká revizor pražského Dopravního podniku Vladimír Junek.

Hned v první tramvaji, do které dvojice revizorů v civilu nastoupila, jeli dva cestující bez lístku. To znamenalo jediné: provinilci si museli vystoupit a předložit občanský průkaz. Osm set korun pokuty na místě či do 15  dnů v doplatkové pokladně. Když černý pasažér nespolupracuje, je revizor oprávněn zadržet ho do příjezdu policie, i když to třeba velká část cestujících neví. "Je to rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a máme právo přiměřeným a vhodným způsobem, jak se říká, toho cestujícího přidržet," potvrzuje Junek.

Cestující je naopak oprávněn vyžádat si revizorův průkaz. "Pracovník přepravní kontroly je povinen tento služební průkaz doložit, musí být shodného čísla jako kontrolní odznak," dodává Junek.

Nejčastější výmluvy

Mezi nejčastější výmluvy, které cestující používají, když je revizor chytne, patří podle Junka: zapomněl jsem si vše v práci, zapomněl jsem to doma, právě mě okradli. A někdo se ani nebojí svést vše na malé dítě. "Když maminka svedla ztrátu jízdního dokladu na malé dítě, tak v tom byl jistý alibismus," vzpomíná Vladimír.

Kuriózní je, že Vladimír Junek se k práci revizora, kterou dělá už 20 let, dostal, když byl sám pokutu za zapomenutou průkazku zaplatit. V doplatkové pokladně si všiml inzerátu a ze zvědavosti se rozhodl práci vyzkoušet. Přiznává sice, že nejde mezi lidmi o příliš populární povolání, ale říká, že je to práce jako každá jiná. Důležitá je hlavně dobrá fyzická odolnost a pevné nervy. S některými cestujícími to totiž revizoři nemají vůbec jednoduché.