Téma TÝDNE
Peníze utopené ve Vltavě

Stát za evropské peníze splavňuje Vltavu z Budějovic až do Prahy. "Je to výlet odnikud nikam s výhledem na nic," kritizuje už první úsek jihočeský hejtman Jiří Zimola. A redaktory časopisu TÝDEN a televize Barrandov tak vyzval k plavbě, na kterou jen tak nezapomeneme.

Bedřich Smetana složil Vltavu jako ódu na českou národní řeku. Dílo je to krásné, ale neaktuální. Autor totiž v dramatických pasážích skladby popisuje peřeje Svatojánských a Červenských proudů, které se však po výstavbě vltavské přehradní kaskády proměnily v uzoufání nudný "volej". Vltava není, co bývala. Peřeje a divoká voda zmizely pod schody jezů a přehrad. A místo obcí, hotýlků a hostinců jsou na březích hlavně skály. Plavba po řece, mírně řečeno, ztratila původní kouzlo.

Problém je, že jediný, kdo to nevidí, je úřad, který má české řeky na starosti - Ředitelství vodních cest (ŘVC). "Naším cílem je propojit Vltavu z Prahy až do Českých Budějovic, aby Vltava byla jedna vodní cesta, jak tomu bylo před sto lety," tvrdí mluvčí vodních správců Jan Bukovský. Jenže to není zrovna snadné. Vltava se totiž od poloviny minulého století proměnila v jakousi překážkovou dráhu, kde na lodě čeká celkem devět přehradních hrází. Vše mají vyřešit obří lodní zdviže, plavební komory a prohloubené koryto. Zkrátka nic levného. Vždyť už u prvního jihočeského úseku z Českých Budějovic do Týna nad Vltavou se náklady šplhají ke dvěma miliardám korun.

Počkejte si sedmnáct hodin

"Díváme se na nové obratiště lodí u soutoku Vltavy s Mlýnskou stokou," ukazuje prázdnou vodní hladinu doplněnou bójkami českobudějovický politik Svatomír Mlčoch. "Tady vybagrovali dno, ale každá, i menší povodeň jim ho zase zasype. Navíc se tady otáčí jediná loď," dodává. Tu ostatně vidíme zakotvenou v přístavišti o nějakých sto metrů dále po proudu. Nenadře se. Naposledy plula před čtyřmi hodinami a další cesta do přístavu Hluboká nad Vltavou ji čeká za dlouhých sedmnáct hodin. "Využití vodní cesty zatím není takové, jaké bychom si představovali. Vše by se ale mělo změnit po dobudování cesty až na Orlík. Zatím totiž stále chybí dokončení trasy přes Hněvkovickou přehradu," vysvětluje mluvčí ŘVC Bukovský.

Výhled na paneláky

"Je to výlet odnikud nikam s výhledem na nic," tvrdí ale o nové vodní cestě hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola. A má pravdu. I když nám plavbu z Budějovic na Hlubokou zhatil velmi řídký jízdní řád zdejší lodě, obrázek o této cestě jsme si udělali i ze břehu. Na jedné straně vidí pasažéři po celou dobu plavby jen stromy a na té druhé jedno z největších českobudějovických sídlišť s přiléhavým názvem Vltava. "Dát 140 korun za výhled na paneláky? Já nevím, jak vy, ale to si nechám klidně ujít," míní rybář líčící na kapry u supermoderní mariny v Českém Vrbném. V ní je ve slunečný srpnový den zakotveno asi osm malých lodí. Ani jedna se bohužel nechystá odplout, a tak zůstává nečinná i největší zajímavost celého přístaviště - tedy jediný zvedací most v Česku, který se skutečně zvedá.

Provoz na nově splavněném úseku je chabý. Zejména dopravními loděmi téměř nikdo necestuje. "Ten minimální počet návštěvníků a výletníků mi dává za pravdu, že to za moc nestojí," dodává kritikou nešetřící hejtman. Výtky k projektu má ale i Evropská unie, která do něj vložila zhruba 900 milionů korun. Splavnění Vltavy vyčítá, že je konstruováno výlučně pro turistickou plavbu, a ne pro tu nákladní. Brusel dokonce vypočetl, že úsek z Budějovic na Hlubokou je až 270 procent nad svou ekonomickou návratností. "Ta návratnost je přibližně dvacet až dvacet pět let od dokončení investice. Zatím využití vltavské vodní cesty neukazuje, že by se návratnost rychle přiblížila, ale opakuji, je to tím, že vodní cesta není ještě hotová," namítá Bukovský. Ale ani nákladní doprava by asi nynější skomírající dopravu na řece nespasila. Je totiž otázka, co vlastně z Budějovic do Prahy po vodě dopravovat. A i kdyby se našly firmy, které by po proudu Vltavy pustily své expresy s tužkami, pivem nebo tavenými sýry, stejně je záhy zastaví pouze tři metry vysoký most v Týně nad Vltavou.

Stovky nadržených lodí

Podle ŘVC je vzorem pro jihočeskou část Vltavy Baťův kanál na Moravě, na kterém také před dvaceti lety nebyla ani loď. "A teď si tam v sezoně prakticky nemáte šanci zamluvit loď, jak je kapacita naplněna," říká Bukovský. Mezi Baťovým kanálem a tokem Vltavy pod Českými Budějovicemi je ale jeden podstatný rozdíl. U Baťova kanálu je řada měst a cílů, na střední Vltavě kromě Budějovic, Hluboké a Týna prakticky nic.

Vodní správci jsou přesto přesvědčeni, že si splavnění Vltavy časem svoji klientelu najde. "Má cenu budovat vodní cestu pro stovky lodí, které nyní brázdí Orlickou a Slapskou přehradu. Tyto lodě se těší na to, až budou moci doplout až do Českých Budějovic." Bereme to jako výzvu a jdeme si tuto plavbu užít. Vzhledem k tomu, že celý úsek z Budějovic až na Orlík bychom pluli celý den, vyrážíme jen na její severní část - tedy z Týna nad Vltavou na hrad Zvíkov. Pětatřicetikilometrový úsek byl nedávno prohlášen oficiální vodní cestou. Jako plavidlo jsme zvolili starou rybářskou loďku s přívěsným motorem. Podobnou si totiž může dovolit nejvíce lidí a cestovní rychlost bude podobná i hausbótu.

Pomalu a líně

Jedeme po proudu Vltavy po hladině Kořenské údolní nádrže. Z lodi se zpočátku máme na co dívat: kaplička na soutoku, rybáři na břehu, a už pomalu vyhlížíme plavební komoru. Chvíle čekání na zelenou, vážeme se v komoře a pomalu klesáme. Kolem nás rostou tmavé mokré zdi, což je zajímavý výlet hlavně pro milovníky technických staveb. Následuje jedna zatáčka, druhá zatáčka, rovina, a obraz řeky se mění v totální nudu. Jen tu a tam rybář a více nebo méně nevkusné chaty - nic víc. První možnost občerstvení přichází až po třetině cesty v již zmíněném tábořišti v retro stylu. "Další podobný kiosek máte až na Podolí, tedy nějakých patnáct kilometrů odsud," odhaduje bodrý rekreant s pivem v ruce. Nemýlil se. Patnáct kilometrů se nám opravdu nabízí pohled pouze na stále více zelenající vodu.

Kdo přijede po Vltavě k Podolskému mostu s tím, že si zajde na jídlo, musí nechat loď bez dozoru na břehu. Je tu pouze půjčovna hausbótů a úvaziště lodí. "Kdyby tu tak byl přístav. Vždycky se mi líbí, jak třeba v Pasově jezdí lidé po řece, nechávají tam peníze a odvážejí si zážitky. Něco podobného tu vysloveně chybí," říká Milada Jiroušková, místostarostka obce Podolí I, do jejíhož katastru Podolský most spadá.

Vodní správci slibují nápravu. "Jako velký problém tu vidíme nedostatek přístavišť a míst, kde můžete plavbu přerušit a třeba se najíst. Chceme to určitě změnit," tvrdí jejich mluvčí Bukovský. "Ale zrovna tady mě nenapadá, proč by měli lidé vystoupit. Jediným lákadlem bylo koupání, a to s příchodem sinic zmizelo," zhodnotí realisticky situaci místostarostka. Stojí přitom na místě bývalé prosperující obce Podolsko, kde Vltavu překlenovaly hned dva mosty. Do nedaleké Červené zase před zatopením jezdil denně linkový autobus, byly zde penziony, hospody a starobylý kostelík, kde hvězdy orchestru Národního divadla pořádaly v létě koncerty. Rozvaliny zašlé slávy jsou nyní zhruba dvacet metrů pod hladinou.

Orlík ožije

Cesta začíná být nesnesitelná. Mimochodem, vzít na loď průměrně aktivní dítě by šlo v tuto chvíli jedině s psychologem a pouty. Zvíkov! Konečně! Cesta se nám protáhla téměř na celý den a na hrad dorážíme ve chvíli, kdy zavírá. Místo stovek lodí, které se podle vodních správců už nemohou dočkat, až stočí svá kormidla k Budějovicím, jsme během 35 kilometrů potkali jen pět plavidel, která vyrazila na nějakou delší vzdálenost. "Věříme, že splavnění Vltavy právě toto razantně změní. Orlík ožije," zasní se mluvčí ŘVC.

Jen je tu drobný problém. Zatímco vodní správci by chtěli Orlík oživit, sídla dále po proudu, včetně Prahy, lobbují naopak za to, aby v něm bylo co nejméně vody a sloužil jako pohlcovač povodní a regulátor toku. V tom případě by slibovaná orlická přístaviště vězela hluboko pod skalnatými břehy a radost by z nich měli leda horolezci. "Hledáme nějaký kompromis, aby hladina v nádrži příliš nekolísala," říká k tomu Bukovský. "Jen nesmí být sucho," dodává.