ŘSD považuje aktuální vyjádření sdružení ČESMAD v souvislosti s vymáháním pohledávek za neplacení výkonového zpoplatnění za tendenční a manipulativní.
ŘSD považuje za nezbytné poukázat na to, že vymáháním mýtných nedoplatků plní ŘSD své povinnosti stanovené zákonem. Dle ustanovení § 54 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 14 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, je ŘSD povinno vymáhat jakékoliv nedoplatky vzniklé nesplněním mýtné povinnosti, a to bez ohledu na to, kolik času již uplynulo.
V této souvislosti proto považujeme za absurdní, že sdružení ČESMAD označuje plnění našich zákonných povinností za skandální.
Například zcela nepravdivá jsou tvrzení sdružení ČESMAD o tom, že vymáhání mýtných nedoplatků probíhá ve čtyřletých prodlevách. Skutečnost je taková, že nedoplatky jsou vymáhány se stále kratším časovým odstupem a již v příštím roce budou nedoplatky vymáhány bezprostředně (aktuální vlna výzev ze září tohoto toku se týká nedoplatků vzniklých ke konci roku 2010 a ještě v tomto roce budou odeslány výzvy k vyrovnání nedoplatků za rok 2011).
Lživá je ze strany ČESMAD i argumentace, že mýtné nedoplatky jsou vymáhány pouze po českých dopravcích. Skutečnost je taková, že za poslední rok bylo vyzváno rovněž několik set zahraničních dopravců z dalších 8 zemí Evropy. Postup je tedy vůči českým i zahraničním dopravcům zcela stejný.
Za manipulativní informaci musíme považovat i to, že se ČESMAD odvolává na tři vyhrané soudní spory, kdy nárok ŘSD nebyl uznán jako oprávněný (bohužel bez možnosti se odvolat k soudu vyšší instance. Zástupci ČESMAD zapomínají doplnit, že ve stovkách jiných případů soudy rozhodly na základě předložených podkladů o povinnosti dopravců nároky ŘSD ČR plně uspokojit, a že ŘSD má k dispozici četné rozsudky soudů, které konstatují, že vymáhání nedoplatků je po právu.
Rovněž je pro ČESMAD nemilé hovořit i o skutečnosti, že v jednom případě odvolání k vyšší instanci možné bylo (žalovaná částka přesahovala hranici deset tisíc Kč a dopravce se proti uznání nároku ŘSD odvolal), a že Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že zároveň konstatoval následující:
Požadavek k zaplacení dlužného mýtného ze strany žalobce není v rozporu s poctivým obchodním stykem a není nemravný
Odvolací soud považuje za nutné doplnit, že žalovaný jako dopravce je povinen vykonávat svoji podnikatelskou činnost s odbornou péčí a profesionalitou a zcela nepochybně by měl být způsobilý výši mýtného sám určit
Případné nedostatky v činnosti ŘSD ČR nedosahují intenzity šikanóznosti jednání účastníka závazkového vztahu ve smyslu závěrů současné konstantní judikatury o poctivém obchodním styku
Ve výroku Krajského soudu v Plzni lze nalézt i potvrzení oprávněnosti postupu ŘSD v případě mýtného úseku u Poděbrad, kde do letošního léta chyběla mýtná brána:
Správný je závěr soudu prvního stupně o povinnosti platit mýtné v případě neexistence mýtné brány, neboť placení mýtného je vázáno na užití zpoplatněné komunikace, nikoliv na existenci mýtné brány
K dokreslení celého procesu vymáhání mýtných nedoplatků je vhodné ještě dodat i tu skutečnost, že zasílaná Výzva k úhradě nedoplatku sama o sobě není spojena s jakoukoli sankční povinností (úrokem z prodlení, náklady právního zastoupení), a má mimo jiné pro dopravce významnou funkci informační.
Mnozí, zejména zahraniční dopravci dle svých vyjádření tuto formu písemného vyúčtování vítají, neboť jim odpadá nutnost zjišťovat si aktuální stav dluhu z příslušných evidencí a právních předpisů, čímž šetří i náklady.
Závěrem ŘSD konstatuje, že i nadále bude zásadově a dle zákona požadovat platby za použití silničních komunikací ze strany majitelů a provozovatelů osobních i nákladních vozidel. Primární snahou ŘSD je, aby české silnice a dálnice mohly fungovat ku prospěchu všech řidičů. K tomu je potřeba pravidelně do oprav a údržby investovat nemalé prostředky. Především do oprav škod, které způsobují právě nákladní těžká vozidla.
