Jak se osvědčila povinná psychologická vyšetření vybodovaných řidičů? Kolik procent šoférů pustili dopravní psychologové za volant? A proč některým vystavili stopku? Nikdo neví. Jejich posudky nikdo neeviduje.
Byla to jedna z hlavních změn nového silničního zákona. Změna, která nás měla zařadit po bok vyspělých evropských zemí. Zavedení povinných psychologických vyšetření v srpnu loňského roku ale žádný velký posun k lepšímu nepřineslo. Nebo lépe řečeno, nikdo vlastně netuší, jaké výsledky odborníci na duševní zdraví mají a jestli svou práci dělají poctivě.
Ministerstvo dopravy, které novinku zavedlo, si totiž nevede žádnou statistiku. Neví, kolik vybodovaných řidičů psychologové pustí po ročním trestu na silnice a kolika naopak návrat za volant zakáží.
"Centrálně výsledky neevidujeme a ani to nemají psychologové za povinnost. Vyjádření je součástí posudku zdravotní způsobilosti, kterou vykonává obvodní či závodní lékař. Nicméně rádi bychom v budoucnu oslovili akreditované psychology, aby nám poskytli statistiku, kolik řidičů vyšetřili a zda s kladným či záporným stanoviskem," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ministerstva dopravy Martin Novák.
Není vyšetření jako vyšetření
Podle samotných dopravních psychologů je chyba, že se tak neděje od samotného počátku. "Je to důsledek špatně napsaného zákona, který nepočítá s žádnou kontrolou naší činnosti," namítá předseda Asociace dopravních psychologů Alois Hudeček. Podle něj původní záměr zákona počítal s tím, že by vyšetření probíhala v několika specializovaných centrech, která by byla pod drobnohledem dopravního rezortu. Ten by si jednak vedl statistiky a dále by kontroloval, zda probíhají vyšetření správně. Protože v současnosti podobná kontrola chybí, vyšetření u jednotlivých psychologů se značně liší.
"Běžně dochází k tomu, že u jednoho dopravního psychologa stráví řidiči na vyšetření pět hodin a u jiného hodinu. Tak by to rozhodně být nemělo. Doufám, že nový ministr dopravy současný stav nějak vyhodnotí a pravidla změní," míní Hudeček.
Válka psychologů
Vyšetření by se od letošního srpna ale nijak výrazně lišit neměla. Dělají je totiž pouze takzvaní akreditovaní dopravní psychologové, jejichž více než sto padesáti jmenný seznam je k nalezení na internetových stránkách ministerstva dopravy. Do té doby mohl vyšetření řidičů provádět prakticky jakýkoli psycholog v zemi, tedy i ten, který nemá s dopravou nic společného. Podle Hudečka ale není zárukou kvality ani akreditace od ministerstva. Zatímco někteří dopravní psychologové na seznamu prošli klasickým dvouletým postgraduálním studiem, jiní si kvůli zisku osvědčení udělali jen měsíční rychlokurz. Opírá se přitom do loni založeného Sdružení dopravních psychologů a dopravních specialistů.
"Je to jen účelově založená skupina, která se utvořila proto, aby obešla zákon," tvrdí Hudeček. Zákon totiž po uchazečích chce jen postgraduální studium dopravní psychologie nehledě na to, jak dlouho trvalo.
Zmíněné sdružení považuje Hudečkovu kritiku za drzost. "Asociace dopravních psychologů je naprosto totéž co spolek zahrádkářů, je to profesní sdružení. Oni nemají sebemenší právo komukoli cokoli diktovat," rozčiluje se předsedkyně sdružení Edita Bosáková. Pětihodinová délka vyšetření je podle ní také jen výmysl asociace, přesněji jejího předsedy. "Zákon nikde nestanovuje, jak dlouho má dopravně-psychologické vyšetření trvat," namítá.
