Majitel jediné české námořní rekreační jachty si musí připadat jako král. Část českého zákona o námořní plavbě je totiž věnována jen a pouze jemu samotnému. A právě proto také ministerstvo dopravy navrhlo, aby byly zmínky o rekreačních jachtách z našeho námořního zákona úplně vyškrtnuty. Vláda na to kývla.
V českém zákoně o námořní plavbě, platném od roku 2000, se zatím pořád dělí jachty plující po mořích na rekreační jachty, používané - jak napovídá název - jen pro zábavu, a námořní jachty sloužící svému majiteli k výdělku. A jak prokázal čas, je toto dělení v českých podmínkách naprosto zbytečné.
Více reality má do zákona vnést novela ministerstva dopravy. "Změna obsahuje mimo jiné návrh na zrušení části zákona vztahující se k rekreačním jachtám, a to zejména z důvodu neúčelnosti této právní úpravy," potvrdil mluvčí resortu Jakub Ptačinský. A proč je nynější právní úprava neúčelná? "V evidenci je v současné době pouze jediná rekreační jachta. Přičemž za celou dobu existence právní úpravy týkající se těchto plavidel byly v evidenci vedeny pouze tři rekreační jachty," vypočítával.
Ještě méně práce má Česká republika s evidencí svých námořních obchodních lodí. Nemáme totiž ani jednu jedinou. Reputaci nám alespoň trochu zachraňuje počet českých námořních jachet, což jsou plavidla také určená k tomu, aby svému provozovateli vydělávala peníze, ale jsou podstatně menší než obchodní lodě - od 2,5 do 24 metrů délky. "Teď jsou v našem rejstříku registrovány zhruba čtyři stovky námořních jachet," uvedl Ptačinský.
Novela námořního zákona předložená ministerstvem má však především za úkol zapracovat do české legislativy nové směrnice Evropské unie. Což se sice dotkne jen mizivého procenta obyvatel naší země, ale i tak to provedeno být musí. "Byť je poměrně velká část unijního námořního práva pro Českou republiku nerelevantní, ať už s ohledem na to, že je Česká republika vnitrozemský stát, nebo s ohledem na neexistenci námořní flotily obchodních lodí pod naší vlajkou, jsme povinni převést určité části směrnic EU do národní legislativy," vysvětloval mluvčí ministerstva dopravy.
Představa Česka jako námořní velmoci je sice z dnešního pohledu poněkud bizarní, ale ne až tak nereálná. Už ve dvacátých letech minulého století, jen krátce po vzniku samostatného Československa, brázdilo moře a oceány několik lodí pod naší vlajkou. Ještě v osmdesátých letech jsme měli jednu z největších námořních flotil v porovnání s ostatními vnitrozemskými státy, čítající čtrnáct lodí. A možná kdyby nedostal v devadesátých letech firmu Česká námořní plavba do rukou nechvalně známý "finanční eskamotér" Viktor Kožený, mohli jsme mít nějakou námořní loď i dnes.
