Policisté budou mít podstatně větší pravomoci v boji s domácím násilím. Podle připravované novely zákona o policii bude jednodušší dostat agresora z bytu a nekompromisně mu zakázat kontakt s dětmi.
Typický obrázek problematické rodiny: muž bije manželku a sousedé čas od času zavolají muže zákona. Žena ale před nimi ze strachu partnerovo násilné chování popře - s tím, že žádnou pomoc nepotřebuje. A policie je bezmocná. Podle nového znění zákona však už policisté v případě, že jde o rodinu s dětmi, souhlas manželky nebudou potřebovat. Situaci posoudí sami, a když dojdou k závěru, že je dotyčný nebezpečný, vyzvou agresora, ať si sbalí osobní věci, odevzdá klíče a opustí byt. Ke své ženě se nebude moci přiblížit po dobu minimálně deseti dnů. Totéž pro něho bude platit v souvislosti s potomky. Bude-li na ně nově agresor čekat před školou, psát jim SMS nebo telefonovat, vystaví se riziku trestního stíhání.
I svědek je obětí
Novela zákona o policii připravená ministerstvem vnitra zařazuje děti mezi osoby ohrožené násilím. "Bohužel se často stává, že ve vztazích, kde jsou přítomny, nehlásí oběť domácí násilí právě kvůli nim. Když není potomek zahrnut mezi ohrožené osoby, ochrana se na něho nevztahuje," odůvodňuje změnu Klára Pěknicová, mluvčí ministerstva. Jinými slovy jde o to, že děti i v roli "pouhých" svědků budou podle zákona považovány za oběti týrání. V rodině, kde otec mlátí matku (známé jsou i opačné případy, ty jsou však spíše výjimečné), potomci pochopitelně trpí. "Například mají skoro nepřetržitě pocit strachu," upřesňuje Pěknicová.
Vrátíme-li se k současnému stavu, běžným chováním týraných matek je útěk od manžela k příbuzným nebo do azylových domů. Většinou berou své děti s sebou, v horším případě končí v dětských domovech. I tohle má novela zákona změnit. Již zmíněná desetidenní lhůta zákazu styku s rodinou se bude moci prodlužovat až do doby, než soud rozhodne o dalším postupu.
Změna se týká i synů a dcer, kteří jsou sami terčem násilí. V současnosti o vykázání týrajícího rodiče může požádat sociálka nebo druhý z rodičů. Nově budou moci rozhodnout sami policisté.
Koktání a neustálý strach
Podle studie, kterou loni zveřejnil Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, stres způsobený domácím násilím provází děti do dospělosti. "Kvůli tátovi jsem začal koktat. A to se mě drželo celou střední," říká jedna z bývalých obětí domácího násilí. "Bojím se toho, že mě opustí přítelkyně nebo že třeba umře někdo z mých sourozenců. Z toho mám asi největší strach," popsal své obavy další z nich.
Další respondenti výzkumu mají problémy navázat partnerský vztah. Psycholožka Zdena Prokopová z azylového domu Rosa vzpomíná na roční miminko, které nepřetržitě plakalo. Přestalo až po několika týdnech, kdy nežilo s agresorem. "Pokud dítě vyrůstá v násilném prostředí, je třeba poskytnout mu ochranu stejně jako dospělým," vítá chystanou změnu Petra Vitoušová z Bílého kruhu bezpečí, který se vykázáním z domu dlouhodobě zabývá. "Desetidenní lhůta není tak závažným zásahem do rodičovských práv vykázaného rodiče v porovnání s ochranou, kterou děti v drtivé většině případů potřebují," dodává.
Vykázání z bytu má mimo jiné poskytnout "oddechový" čas, během něhož se členové rodiny mohou obrátit na psychology, případně si najít nové bydlení a začít od začátku. "Mělo by dát oběti domácího násilí časový prostor k tak zásadnímu rozhodnutí, jako je opuštění násilné osoby," říká Jiří Vaněk z ministerstva práce a sociálních věcí.
Instituce nejsou všemocné
Podle neziskových organizací může ale návrh skončit v půli cesty. Vykázáním násilníka z domu nic nekončí. Petr Porubský z Linky bezpečí řadí mezi největší rizika odvolání výpovědi oběti nebo dítěte pod tlakem rodiny. Pokud se tak dotyčný rozhodne, nedá se tomu prý zabránit žádnou institucionální podporou. "I z toho důvodu například není možné dobu vykázání zkrátit, ale pouze prodloužit," míní Porubský.
Podle Vitoušové je také potřeba více vzdělávat policisty. Ne vždy totiž dokážou správně vyhodnotit situaci, a když dítě není vysloveně zbité, často ho nevnímají jako oběť domácího násilí.
Potíž je i nedostatek psychologů a dalších specialistů pomáhajících dětským obětem. "Dětem podle našich zkušeností situaci nikdo nevysvětlí, neporadí jim, kam se mohou obrátit o pomoc," říká šéfka centra Locika Petra Wünschová. Děti bývají v šoku, tomu, co se děje, nerozumějí, za situaci doma se stydí či cítí vinu. "Chybí pro ně síť odborné pomoci, a to přesto, že o ní hovoří Akční plán prevence domácího násilí," míní Wünschová.
Úřady podle dlouhodobých statistik evidují asi 2500 dětských obětí domácího násilí. Podle Wünschové jde ale o špičku ledovce, odhady se prý pohybují okolo 40 tisíc dětí. "Pokud nepůjde podpora i do této oblasti, budeme sice vědět o více ohrožených dětech, ale nebudou pro ně dostupné služby, které jim mohou pomoci," dodává Wünschová.
