Dům pod vodou, auta odplula. "Zhroutíme se pak..."

Kdo má v Chrastavě zatopený jen sklep, je šťastný člověk. Manželům Vojtěchovým nejspíš udělá statik na dveře kříž. Na znamení konce života v domě, který si dvacet let budovali a který teď půjde k zemi. Nepojištěný.

Koordinátora Dana Hrubešová tiší na chodbě chrastavské školy starší ženu, kterou na chvíli přemohl pocit zmaru nad vodou zničeným domem. Pak z posledních sil prohodí pár povzbudivých slov se starším mužem o berlích, jemuž loni zemřela dcera a v sobotu mu velká voda zničila dům do té míry, že o něj nejspíš přijde. "Nespím od jedné hodiny v noci, ale na rozdíl od jiných na tom nejsem tak zle, mám prý zatopený jen sklep," říká v šest večer Dana Hrubešová a rozhlíží se po třídě plné lidí, jež voda vyhnala z domů, komu by ještě nabídla polévku.

K TÉMATU: Záplavy mají pátou oběť, pohřešovaných přibývá
                    Déšť má trápit Česko až do neděle

V krizovém centru v základní škole se sešly rodiny s dětmi, starší manželské páry i osamocení lidé, které čeká nocování na žíněnkách po dekami. Do plastové misky si gulášovku nabírá i šestačtyřicetiletá Lenka Vojtěchová, v náručí drží malého psa. Polévku nese manželovi Zdeňkovi. Jeho zarudlé oči prozrazují, že ztrátu domu nese velmi těžce. "Mám o něj strach, hroutí se mi. Já musím ještě vydržet, kvůli němu i našim třem psům," říká paní Vojtěchová a snaží se usmívat. Právě přišla o všechno: dům, který zaplavila voda až do prvního patra, nebyl pojištěný. Jedno auto Vojtěchových odplulo ráno před zraky majitelů neznámo kam, to druhé leží zaplavené na střeše. A víc toho nemají.

"Pro manžela je to strašné, ten dům dal od píky dohromady. Koupili jsme ho v osmdesátých letech, a protože stál v povodňové oblasti, nešel pojistit," vypráví žena. Když ji ráno ve tři čtvrtě na sedm přišla vzbudit sousedka, doufala, že to snad nebude tak zlé. Hlášení o nebezpečné vodě neslyšela. "Řeka hučela a rozhlas byl daleko. V sedm mi došlo, že to zlé bude, vody jsem měla doma po kolena," vzpomíná na ráno. Jedno auto odplulo, do druhého s mužem naskočili a odjeli ke kamarádovi na jiné, bezpečnější místo v Chrastavě. "Zatopil, abychom uschli, manžel šel vytáhnout z auta psy a stihl to na poslední chvíli. Pak už jsme jen viděli, jak se naše bílá lada plná bahna a vody obrací koly vzhůru a odplouvá," líčí, jak přišli o poslední věc. Dům je ve stavu, z nějž ho nejspíš žádná rekonstrukce nedostane, Vojtěchovi počítají s demolicí.

"Co budeme dělat? Nevím. Dnes přespíme ve škole a pak uvidíme. Manžel je už rok bez práce, a jestli se mi nepodaří v pondělí dostat do zaměstnání, nejspíš o ni přijdu i já. Jsem tam brigádně," strachuje se Lenka Vojtěchová. Pracuje ve společnosti, která vyrábí klimatizaci do automobilů. Její muž zase ještě před rokem v továrně vyráběl autům stropy. Teď se zle dívá na fotografku, která se rodinu chystá se souhlasem jeho manželky vyfotit. A když cvakne spoušť, popadne ho záchvat vzteku. Konfliktní situaci tiší jeho žena. "Nezlobte se, on má nervy na pochodu. Já se zatím držím, ale až uvidím náš dům, tak to se mnou si taky šlehne. Je zatopený až po první patro," říká.

Po chvíli se za výbuch hrubostí omluví i její muž: "Pochopte, jsem od rána po krk ve sračkách. Vlastně ve vodě..."

Meteorologové, kteří předpověděli zesílení dešťů od šesté večerní, se trefili: je sedm a z nebe už zase asi hodinu vytrvale prší. Bude noc na neděli stejně zničující jako ta předešlá? Kolik lidí z Chrastavy ještě přijde o svůj domov? "Snad už to nebude tak zlé," doufá za všechny chrastavská koordinátora Lenka Hrubešová, místo očí škvírky. Roznese pár dek a rozmístí žíněnky, tu svoji si dá na chodbu mezi třídy. Kdyby ještě bylo v noci něco potřeba. Se spánkem moc nepočítá: "Teď jsou přednější ti lidé. Sesypu se, až na to bude čas."

Foto: Lucie Pařízková