Dva Winnetouové v jednom paneláku

Wednesday Mašková a Čingis Kratochvíl jsou oficiální česká jména. Úřady uznaly i Biserku nebo Gyatsa. Bizona či Střelu naopak odmítly. A to víte, že mezi námi žije šest Ninelů (Lenin pozpátku), tenisté Pták se Šourkem a hematoložka Drakulová?

Jméno Winnetou mi vybrali bráškové a ségry. Měl jsem jich devět, vypráví v Kostelci nad Ohří osmačtyřicetiletý Winnetou Milenko. V roce 1967 vrcholila doba filmových mayovek a volba jeho sourozenců byla tudíž nasnadě. Další bratr se měl jmenovat Old Shatterhand Milenko, ale to už na matrice neprošlo. Rodina tehdy žila ve slovenských Michalovcích a požadavek na jméno Winnetou (podle německého přepisu s dvojitým "W") úřady zaskočil.  "Šlo to až k Husákovi, byl jsem tři měsíce bez jména," říká Milenko.

Nosíval černou hřívu, která se jménem dokonale souzněla. Užil si s ním řadu historek. Třeba když na motorce překročil rychlost a policajti ho po užaslých dotazech propustili s varováním, že není na prérii. Nebo v hospodě, kde na něj kamarádi volali "Vinete!" Dřív nebo později se někdo zeptal, co je to za jméno. "Winnetou, jo? Tak to já jsem Sandokan," zaznělo třeba. Následovala sázka a po předložení občanky inkasování výhry v podobě metru piv. Na vojně ho zas oslovovali "náčelníku" a skutečný velitel se mohl vzteknout.

Dnes žijí v Česku dva Winnetouové. Druhý se jmenuje Winnetou Tancoš a je to vnuk pana Milenka. Tiskne se k dědovi a říká, že je mu šest. Jeho maminka Taťána vzpomíná, jak se synkem navštívila svého bratra, který se uchytil ve velkoskladu zeleniny kdesi u Londýna. Při cestě zpátky zdržovali pasoví úředníci trajekt v Doveru celou hodinu, než jim došlo, že pas malého Winnetoua není kanadský žert. "Musela jsem předložit i rodný list," říká mladá žena. Při zápisu do školy pro změnu nevěřila svým očím paní učitelka. "Jmenovat se Winnetou není jen tak," směje se Milenko.

Zvláštních křestních jmen přibývá. V Česku se usazují cizinci a jejich děti logicky nesou cizí jména; třeba Španělka Elena Buixaderasová pojmenovala své syny Iker a Aimar. I Češi se v posledním čtvrtstoletí poohlížejí za hranicemi. Příkladem může být Jan Kurel, Čech, jehož praděd postavil na Žižkově hospodu. S manželkou pojmenovali syny Sven a Torstein. Prý měli dobrý pocit ze zvukomalebnosti těch jmen. A rozhodně se nenaplnily předpovědi starších lidí, že se klukům budou ostatní děti kvůli jménům posmívat. "Těm je to fuk, exotických jmen slyší kolem sebe spoustu," říká Kurel.

* S jakými dalšími podivnými jmény se u nás můžete setkat?

* Pětiletka Koniprdová a další aneb Jak ovlivnila pojmenovávání dětí komunistická ideologie?

* V jakých případech se i z obyčejného jména stane kuriozita?


ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY NALEZNETE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 29. ČERVNA 2015.