Džungle mezi dětskými prolézačkami

Dětským hřištím zvoní hrana, budeme muset zavřít všechna pískoviště, EU zakazuje zeměkoule a houpačky. Podobnými slogany před několika lety překypovala česká média v souvislosti s novými technickými a hygienickými předpisy, které výrazně zpřísnily podmínky pro fungování dětských hřišť. A dnes? Některá hřiště opravdu zmizela, jiná obce zmodernizovaly. Úpravy i údržba ale stojí miliony.

K výměně atrakcí za „europrolézačky“ obce nic nenutí. Česká obchodní inspekce a hygienici totiž kontrolují jen stav herních prvků (jak se kolotočům, houpačkám a prolézačkám říká), které vznikly už podle nových norem. Za starší hřiště na svých pozemcích je obec odpovědná jen sama sobě.

Pidihřiště u každého domu - zapomeňte

Důsledky zpřísněných předpisů jsou patrné v mnoha městech, hlavně na sídlištích. Po desítkách mizí pískoviště, která by podle nových předpisů měla být přes noc chráněna plachtou, aby je neznečistil ptačí nebo kočičí trus, musí se každodenně kontrolovat a každý rok je potřeba koupit nový písek.

„Původně bylo na území spravovaném radnicí více než sto dětských hřišť různé velikosti, z toho bylo asi padesát "holých" pískovišť. Po dokončení rekonstrukcí chceme mít asi třicet hřišť,“ dokládá trend Martin Schwarz z radnice Prahy 8. Podobná situace je i v Opavě, kde počet pískovišť klesl ze stovky asi na šedesát. Písek sníží počet hřišť ze 70 asi na 40, v Praze 11 z 225 hřišť zbude 65, asi stovku z necelých čtyř set hřišť chce zrušit i Zlín.

Rizikové jsou i betonové plácky se zeměkoulemi a rozvrzanými kolotoči, protože na nich hrozí dětem vážné úrazy. Pád na hlavu ze dvou metrů může mít tragické následky. V zahraničí zase byl zaznamenán případ, že se dítě udusilo vlastním oděvem, protože se mu šňůrka zachytila v horní části klouzačky.

Těmto nehodám mají zabránit nové normy, které popisují doporučené parametry vybavení dětských hřišť. Asi pět centimetrů tlustý fascikl pamatuje na téměř všechna myslitelná bezpečnostní rizika: aby se dítěti nikde nemohl zachytit prst, noha nebo hlava, aby z výšky padalo do měkkého, aby použité materiály byly zdravotně nezávadné a tak dále.

Mít nová, normovaná hřiště však není levná záležitost. Houpadlo (zvíře „na péru“) stojí s daní od deseti tisíc výš, skluzavka se dvěma houpačkami přijde i na víc než 20 tisíc stejně jako třeba šplhací stěna, za sestavu v podobě hradu s několika věžemi a různorodými spojovacími prvky může majitel dát i šestimístnou částku. „Náklady na zbudování jednoho hřiště jsou přibližně v rozmezí 500 tisíc až 2 milionů korun podle velikosti a vybavenosti,“ uvádí Martin Schwarz z městské části Praha 8, která už opravila 23 hřišť.

Kontroly: hygiena a ČOI

„Chodím po hřišti a mám zkušební prvky jako je prst nebo bota, a zkouším, zda mají všechny otvory odpovídající rozměry,“ popisuje část kontrol Milan Kolman z České obchodní inspekce. „Speciální nástroj umí napodobit šňůrku na bundě, zakončenou olivkou. Když jsem ho zkoušel na jedné nevyhovující skluzavce, nejméně v polovině případů se zachytil,“ vysvětluje konkrétní rizika.

Česká obchodní inspekce může kontrolovat jen vybavení hřišť, které bylo zakoupeno po roce 2002. Potrestat provozovatele hřiště může jen tehdy, když herní prvky nemají certifikát od jedné ze čtyř testovacích laboratoří v Česku. „Tento certifikát potřebují výrobky českých firem,“ upozorňuje Kolman. Na úrovni EU podobný předpis neexistuje, a tak herní prvky z ciziny „papír“ mít nemusí.

Pokud ČOI zjistí, že herní prvek má v pořádku doklady, ale je třeba špatně udržován, a tudíž už normu neplní, provozovatele hřiště stejně nemůže sankcionovat. Může jen upozornit, že stav nevyhovuje. Norma sama totiž není závazná. „Než se norma aktualizuje, dlouho to trvá, a brzdilo by to rozvoj oboru,“ vysvětluje Milan Kolman. V roce 2006 podle mluvčí ČOI Miloslavy Fléglové inspekce zkontrolovala 179 takovýchto zařízení („prostředků lidové zábavy“, jak říká zákon) a závady shledala ve 14 případech.

„Většina obcí ale rizika zná a snaží se je řešit. Problémy tak nejvíc způsobují hřiště na bezprizorních pozemcích a objekty, které byly instalovány jako dekorace, například sochy, po kterých děti často také lezou,“ říká Zdeněk Krul z ČOI ve Zlíně.

Hygienické stanice zase mohou kontrolovat stav pískoviště na hřišti, a pokud nevyhovuje, mohou je zavřít a případně i dát pokutu provozovateli. „Dozorovat pískoviště, která nejsou oplocená, nemá smysl,“ vysvětluje Věra Nejedlá z Pražské hygienické stanice. „Veřejná hřiště, která se kontrolují, musí být zkolaudovaná, mít provozovatele nebo správce, být oplocená a na noc uzavřená, s případně zakrytými pískovišti. Provozovatelé musí povinně vypracovat provozní řád,“ doplňuje.

Například ve Zlínském kraji provedli hygienici v roce 2006 47 kontrol, ale pokutu neuložili ani jednou. „Zákon stanoví vysoké sankce, a proto je možná lepší, když obce peníze investují do nápravy nedostatků,“ zamýšlí se Magdalena Zimová, která má tuto problematiku na starosti ve Státním zdravotním ústavu.

„Tohle není hřiště“

Když peníze na rekonstrukci nejsou, může jeho majitel udělat několik věcí. Může hřiště zavřít, jako se to stalo před třemi lety v ulici Čumpelíkova v Praze 8. Hřiště je zamčené a nepřístupné doteď. „Pozemek jsme získali od města až loni na podzim. Záměr na obnovu samozřejmě je, ale bude záležet na financích,“ říká mluvčí městské části Helena Šmídová a upozorňuje, že hřiště patří k těm větším.

Dalším řešením je označit pískoviště s prolézačkami za nevyhovující a přístupné jen na vlastní nebezpečí, což se týká třeba některých hřišť v Opavě. „Když obce zjistily, jaká jsou technická a hygienická pravidla, mnohá stará hřiště za hrací plochu neevidují,“ říká Eva Štanclová z českokrumlovské hygienické stanice. „Tento postup doporučujeme v případech, kdy obec nemůže zabezpečit dodržení hygienických limitů,“ popisuje praxi Magdalena Zimová.

Některá pískoviště v Opavě si také vzali na starost obyvatelé okolních domů, kteří je na noc zakrývají, zajišťují jejich čištění a podobně. „Technické služby do nich jen dodávají písek. Jedná se především o pískoviště ve vnitroblocích,“ popisuje praxi mluvčí města Jan Šindler. Kromě toho radnice otevřela veřejnosti odpoledne, v podvečer a o víkendech hřiště škol a mateřských školek.

A jak by mělo vypadat optimálně udržované hřiště? Denně kontrolované a uklízené od střepů nebo injekčních stříkaček a exkrementů, na noc zakrývané pískoviště, s certifikovanými herními prvky a bezpečeným povrchem.

Drahá legrace

Opravy hřišť patří k finančně extrémně náročným položkám. Město Písek investovalo v roce 2006 do obnovy hřišť dva miliony, Praha 1 víc než 15 milionů korun a Praha 6 své investice v letech 1999-2006 odhaduje na víc než 120 milionů (více tabulka pod článkem). Drahý je i provoz a údržba. Z dotázaných radnic dává téměř nejvíc Praha 10 – asi 4,5 milionu korun ročně. „Po zavedení pravidelného dohledu nad vybranými plochami a častější kontroly technického stavu herních prvků se částka ještě zvýší,“ doplňuje Martin Pecánek, vedoucí odboru životního prostředí této městské části.

K milionovým investicím do možností vyžití dětí mají obce dvojí motivaci. První plyne z toho, že pokud se dítě na hřišti zraní nebo třeba onemocní ze závadného písku, radnice bude muset doložit, že nezanedbala svoje povinnosti a držela se všech norem.

V Praze 10 se například dívka zranila jen den poté, co byl herní prvek po opravě a kontrole vrácen na hřiště. „Zřejmě ho poničili vandalové. My jsme bezpečnostní postup dodrželi,“ vysvětluje Martin Pecánek, proč městská část nenesla za úraz odpovědnost.

Ještě větší motivací pak je tlak veřejnosti. Například písecké maminky jsou velmi aktivní, se zástupci radnice a Městských služeb založily pracovní skupinu Za hřiště a zorganizovaly průzkum, ve kterém vybraly nejatraktivnější hřiště, která budou přednostně opravena.

Co říkají předpisy:
- instalované herní prvky musí splňovat požadavky na bezpečnost a mít certifikát oprávněné zkušebny
- hřiště musí být oploceno a mít provozní řád (provozovatel, odpovědná osoba, provozní doba atd.)
- mají být uvedeny informace o nejbližším telefonu, spojení na složky záchranného systému apod.
- hřiště by mělo procházet denně běžnou vizuální kontrolou: znečištění atd.
- jednou za 1-3 měsíce provozní kontrola: opotřebení herních prvků
- roční hlavní kontrola herních prvků: certifikovaná firma
- každoročně je povinná výměna písku v pískovišti

Co kontrolují příslušné orgány:
ČOI:
- zda mají herní prvky instalované po roce 2002 příslušný certifikát (možná sankce)
- zda stav těchto herních prvků odpovídá normám, například zda skluzavka není rozklížená apod. (možné upozornění)
hygienické stanice:
- zda písek na pískovišti splňuje hygienické normy (možná sankce)
- zda je dodržován provozní řád, který zajišťuje hygienu na pískovišti, tedy například zda je hřiště oploceno a pískoviště chráněno plachtou (možné upozornění)

Investice do hřišť

zdroj: obce

Foto: Karel Šanda, archiv