Jací jsou čeští otcové? Jak se mění jejich přístup k výchově a zapojení do péče o děti? A co pro větší zapojení otců mohou udělat zaměstnavatelé a stát? Odpověď na tyto a další otázky hledali experti během dvoudenní konference Táto, jak na to? v Hradci Králové. On-line deník TÝDEN.CZ mluvil s vedoucí výzkumného projektu Podoby otcovství v ČR, kterého se zúčastnilo 1147 otců, Hanou Friedlaenderovou z Media Research.
Nakolik se muž do chodu domácnosti a péče o děti zapojuje, nesouvisí podle ní ani tak se vzděláním muže, jako ženy. "Zdaleka nejvíce k tomu zapojení dochází u párů, kde jsou vysokoškolsky vzdělaní oba. Protože jak se žena zajímá i o svoji kariéru, tak z toho přirozeně vyplyne i větší zapojení otce," tvrdí Friedlaenderová.
Jací tedy jsou čeští otcové?
V porovnání s těmi západoevropskými jsou konzervativnější například v oblasti dělení mužských a ženských rolí či v přístupu k výchově dětí. Máme tu ale celou škálu otců, od těch nejkonzervativnějších, kteří se zapojují velmi málo, až po ty aktivní a liberální.
Jaké jsou trendy v přístupu k otcovství a rodičovství obecně?
Nacházíme se na poloviční cestě mezi tradičním a moderním pojetím otcovství, kdy otcové přijímají, že partnerka má stejné právo na seberealizaci, že si každodenní péči o děti mají rodiče rozdělit. Na druhou stranu přetrvává celá řada konzervativních názorů typu "Jsem pro tradiční dělbu práce", s tím souhlasilo 81 procent otců, nebo "V nemoci se o dítě dokáže nejlépe postarat matka".
Jak moc se čeští otcové zapojují do péče o rodinu?
Především zajišťují a plánují. Stále platí, že otcové jsou hlavními živiteli rodiny. Alespoň částečně se starají o rodinné aktivity ve volném čase, to znamená, že zajišťují dovolené, vymýšlejí výlety, sportovní akce. Podstatně méně se zapojují do každodenních nezábavných činností, jako je třeba vaření, návštěva lékaře, starání se o dítě v době jeho nemoci. Dále průzkum odhalil, že zapojení otců do péče o malé děti je výrazně menší než o děti ve školním věku. Takže přebalování, krmení, nočního vstávání se skoro vůbec neúčastní.
Jak se otcové dívají na možnost otcovské dovolené?
Samozřejmě dochází ke změnám, hlavně účast u porodu výrazně vzrostla, stejně tak aktivita mladších ročníků otců je vyšší. Stává se normou, že si berou první dny po porodu neplacené volno a tráví ho doma s rodinou. Tady je také vidět velký generační rozdíl. Nicméně ochota otců zůstat s dítětem na rodičovské dovolené je stále velice nízká. Důvodem nejsou ani tak finance, jak se říká, ale spíše domněnka, že matka je pro dítě nezastupitelná. Takový názor zastává 65 procent otců.
V závěrečné zprávě píšete, že se otcové cítí diskriminovaní. V čem?
Ano, ze strany svých zaměstnavatelů, ale i ze strany státu. A to v určení opatrovnictví. Tam jsou podle nich podmínky nerovné, protože soudy mají tendenci svěřovat děti po rozchodu rodičů matkám. Také je zajímavé, že otcové, kteří s dítětem přestali žít ve společné domácnosti - mají ho ve střídavé péči nebo se s ním vidí jednou za 14 dní - tak se o něj začali více starat. Chytnou se za nos a litují, že se mu předtím nevěnovali, a uvědomí si, že jsou schopni to zvládnout stejně dobře jako matky.
A jak otce diskriminují zaměstnavatelé?
Přístup k benefitům souvisejícím s péčí o rodinu mají jen ženy matky. Firmy automaticky předpokládají, že je budou využívat ženy, ne muži. A ukázalo se, že tomuto modelu dávají přednost i sami zaměstnavatelé, protože to je podle nich přirozenější.
V průzkumu jste rozlišovala mezi Prahou a regiony. V čem jsou tedy pražští otcové jiní?
Praha je specifická, už jenom tím, že to je nejbohatší region s největším počtem vysokoškolsky vzdělaných a tak dále. Pražští otcové jsou aktivnější a více se zapojují do každodenní péče než otcové z regionů. O otcích z větších měst to obecně platí, také mají modernější názory.
Zkoumala jste i názor společnosti na zapojení mužů do péče o děti?
Přestože drtivá většina mužů by na rodičovskou dovolenou nešla, tak postoj k těm, kteří se pro ni rozhodnou, už není pohrdavý, už ho nevnímají jako někoho, kdo není dost chlap a je pod pantoflem, ale naopak si ho cení a váží a berou ho jako v jistém smyslu hrdinu. Jiné výzkumy ale naznačují, že pohled společnosti je stále poměrně konzervativní, a konzervativní jsou i ženy, které si do určité míry hájí svá teritoria - domácnost a děti - a muže tam ne vždy pouštějí.
Jakými prostředky se dá aktivní otcovství podporovat?
Také účastí otce u porodu, to hraje zásadní roli. Ale je pravda, že se na to nesmí jít násilně, nemělo by se to přehoupnout na druhou stranu, aby se otec, který u porodu nebyl, cítil jako vyvrhel. Stát by zase pomohl tím, kdyby se matky snažil dříve zapojit zpět do pracovního provozu, čímž se přirozeně vytvářejí podmínky pro to, aby se aktivně zapojovali i otcové. A určitě by pomohl i tlak na zaměstnavatele, aby prorodinná opatření rozšířili i na muže. No a samozřejmě příklady táhnou, takže pozitivně ovlivňovat názor společnosti.
