Jeden a půl miliardy korun. Taková částka se ročně protočí na farmářských trzích. Potíž je v tom, že pod adjektivem "farmářský" se může skrývat ledacos, legislativa chybí a to, zda si zákazník domů odnese šunt, nebo kvalitu, záleží především na něm.
Nákupy lokálních výrobků od malovýrobců představují vyhledávanou alternativu k supermarketům a za své tři roky existence si mezi spotřebiteli vydobyly velkou popularitu. V současnosti na území České republiky probíhá kolem dvou set farmářských trhů, organizátoři se radují z toho, že našli díru na trhu a zákazníci z toho, že si domů odnášejí potraviny, o nichž věří, že jsou čerstvější a zdravější než ty "supermarketové".
Jenomže, co to vlastně znamená "farmářský"? A k čemu to organizátory a prodejce zavazuje? "Ideálně to znamená, že dodavatelem je farmář, který zboží sám vyrobí a přiveze na trh," říká Pavel Šťastný, který organizuje trhy na pražském Vítězném náměstí. Mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Pavel Kopřiva ale upozorňuje: "Farmářské trhy jsou hovorový výraz, který nemá v české legislativě žádnou oporu. Garantem toho, že trh splňuje, to co avizuje, je jeho pořadatel."
* S jakými prohřešky se nejčastěji na farmářských trzích setkávají inspektoři státních kontrolních institucí?
* Na co si dát při nákupu pozor?
* Platí, že jídlo z farmářských trhů je automaticky chutnější a zdravější než to ze supermarketu?
* Jaká kritéria musí splňovat výrobce, který chce prodávat na farmářských trzích?
* Co si o farmářských trzích myslí špičkoví šéfkuchaři? A co výživový poradce?
Odpověď na tyto a další otázky najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází 28. května 2012.