Nezávislí starostové pro kraj (NSK) odtajnili svou představu o změně financování obcí. Mělo by jít o úplně nový systém: o tom, kolik dají menší obce větším městům, by se totiž samy rozhodovaly v hlasování. To, že by se malým obcím přidalo, by jednoznačně zaplatila větší města. Ministerstvo financí je ochotné se návrhem zabývat, ale musel by ho podpořit Svaz měst a obcí ČR (SMO ČR).
Rovnost a dohoda |
Zatímco dnes se daně ze státního rozpočtu rozdělují podle počtu obyvatel násobeného koeficientem odvozeným od velikosti obce, podle starostů by měl mít každý člověk v principu stejnou „hodnotu“ (k 1. 1. 2008 by to podle starostů mělo být 13 137 Kč). Větší obce (s rozšířenou působností, krajské, Praha) by si pomáhaly tím, že by od těch menších inkasovaly peníze na ztráty z provozování služeb, které provozují pro celý region: kulturní zařízení, sportovní zařízení, MHD, zoo, významné historické památky nebo knihovny. Princip by byl tedy takový, že by „trojková“ obec (takzvaná obec s rozšířenou působností) vyčíslila svoje provozní náklady na tyto činnosti a pak by dala ke schválení okolním obcím požadavek, kolik peněz za každého občana požaduje. Pokud by alespoň polovina obcí souhlasila, finanční úřad by peníze rozdělil podle domluveného pravidla; pokud ne, zhodnotil by požadavky krajský úřad a o vyplacení peněz by rozhodl on. Podobně by to fungovalo při řešení nároků krajských měst, jimž by požadavky schvalovaly „trojkové“ obce a odvolání by řešil krajský úřad, a Prahy, jíž by peníze schvalovala Asociace krajů a odvolání by směřovalo k ministerstvu financí. |
Starostové ze Zlínska argumentují tím, že český systém je velmi nespravedlivý: zatímco na každého Pražana stát dává v rámci přerozdělování přes 20 tisíc korun, v nejmenší obci jde jen o tři až čtyři tisíce – tedy šestapůlkrát méně.
S jejich úsilím prý souhlasí přes 500 starostů z celé země, s podporou celostátní reprezentace obcí však nepočítají: „Existují tam tři komory, z nichž každá má právo veta. Přes statutární města podobná změna neprojde,“ domnívá se Stanislav Polčák, místopředseda SNK-ED, který starosty podporuje.
V Evropě jsou podle starostů příspěvky na obyvatele velkých měst jen dvaapůlkrát až čtyřikrát vyšší oproti malým obcím. „Česká republika je společně s Běloruskem jedinou zemí, které si při ratifikaci Evropské charty místní samosprávy vymínily, že nemusí dodržovat článek 9 odstavec 6, tedy diskutovat s místními společenstvími,“ upozornila na další nevstřícnost k menším obcím europoslankyně Jana Hybášková (SNK-ED).
Praktické fungování?
Podle autorů návrhu by systém fungoval bez problémů. „Byly by stanoveny přesné lhůty, do kterých by se musely návrhy na rozdělení daní vyřešit,“ vysvětlil svou představu Petr Gazdík, místopředseda NSK a starosta obce Suchá Loz. „I dnes se kontroly účetnictví často protáhnou až do července,“ dodal.
S tímto názorem nesouhlasí vedoucí katedry správního práva Právnické fakulty UK Vladimír Vopálka, kterému TÝDEN.CZ představu starostů tlumočil. „Na první poslech se jedná o velmi těžkopádný mechanismus. Podle mého názoru by měla být pravidla v systému vždycky dána předem,“ domnívá se. „Při debatě o financování obcí by se měla vyřešit otázka příspěvku obcím na výkon státní správy,“ dodává Vopálka. A dodal, že pokud by měla státní správa (krajský úřad) rozhodovat o penězích pro samosprávu, mohl by to být „trochu problém“.
Dalším úskalím plánu zlínských starostů je, odkud chtějí získat peníze „navíc“. Praze, Brnu, Ostravě, Plzni a možná i Olomouci by příjmy měly klesnout o víc než 10 procent; tyto ztráty by jim mělo kompenzovat šest miliard z „porcování medvěda“. Miliardy, které poslanci v rámci „pomníčků“ posílají do svých regionů, ale v rozpočtu nikde nejsou – obvykle se berou z rozpočtových kapitol, které jsou mandatorní, a ve skutečnosti tedy zvyšují odpočtový deficit.
V cizině to prý funguje
Na dotaz serveru TÝDEN.CZ, zda podobný „dohadovací“ systém někde funguje, uvedla europoslankyně Jana Hybášková příklad Slovinska, kde zůstávají vybrané daně přímo v regionech o pěti až deseti obcích a jen část peněz se posílá do státního rozpočtu.
Jako další ilustrační příklad předložila senátorka Jana Juřenčáková (NSK) francouzskou zkušenost, kde se obce často domlouvají například na společné správě hřbitovů. „I náš právní řád umožňuje, aby se obce dohodly na společném financování projektů,“ upozorňuje právník Vopálka. Veřejnoprávní smlouvy se už dnes uzavírají při docházce dětí do škol mimo obec, při zřizování jednotek hasičů nebo při řešení přestupkové agendy.
Foto: Fotoarchiv
