Téměř do poslední chvíle kampaně před prezidentskými volbami byl Jan Fischer považován za jednoho z favoritů. Odpadl však v prvním kole, na druhého Karla Schwarzenberga ztrácel více než sedm procent. Po půl roce pak skončil jako místopředseda a ministr financí Rusnokovy úřednické vlády, patronované prezidentem Milošem Zemanem. Vůči němu dnes nemá Fischer takřka výhrady. Je to fenomén, prohlásil v seriálu rozhovorů on-line deníku TÝDEN.CZ s prezidentskými kandidáty rok od voleb. Svůj volební neúspěch připisuje tomu, že neměl podporu politiků.
Jak moc vám prezidentské volby změnily život, ať pracovní nebo soukromý?
Určitě to byl zásah do života. Zaprvé sama kampaň - a pak ten výsledek. To opravdu životem zamotá. Zkracoval jsem si o polovinu své působení v Londýně, kam nebylo návratu na místo, které jsem měl nesmírně rád (Fischer působil od září 2010 do listopadu 2012 jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj, pozn. red.). Ale nelituju, je to prostě tak. A jistěže to zamíchá s vaším profesionálním životem, s vaším uvažováním o světě.
Takže dnes zpětně nelitujete, že jste do volby před rokem šel?
Ne, ne. Víte, součástí rozhodování musí být i to, že ať se stane cokoli, tak si nebudu připouštět nějaké myšlenky na lítost a podobně. Že to s vámi zamává, to je úplně jiná věc. Ale lítost ne, to ne. Život jde dál.
Změnily prezidentské volby váš pohled na politiku?
Přispěly k tomu, abych ji lépe rozluštil, abych jí lépe rozuměl. Zásadně ale ne. A zda ji změnila kampaň? Řekl bych, že ne. Možná snad jen pohled na některé lidi v politice, na některé aktéry, kteří byli mými konkurenty v prezidentské volbě nebo stáli někde kolem nich. Tam jsem si úsudek ve světle té kampaně měnil a upravoval.
Na koho konkrétně jste změnil pohled?
Třeba ty, s nimiž trávíte hodiny v prezidentské debatě nebo v nějakém dialogu, najednou čtete nějak jinak. Kampaň byla poučením v tom, jak se taková kampaň vede, ale jak se také vede antikampaň. Bylo to poučení v tom, jak si vlastně vybrat lidi a jak kampaň organizovat. Kampaň byla vůbec neuvěřitelná zkušenost.
Byla ta zkušenost a změna pohledu na další aktéry volby pozitivní nebo negativní?
Jak na které. Jsou lidé, s nimiž jsou ty vztahy, řekl bych, dále neutrální. U některých jsem zase čekal jiné chování, jiný postoj. Ale to je v kampani asi normální.
U koho konkrétně?
Nemusíme konkrétně. Kandidátů tam bylo osm a já teď nechci dělat jejich anamnézu politickou ani jinou. Rok po prezidentské volbě pro to nevidím důvod. Člověk to považuje za něco uzavřeného, etapu, která skončila.
Jaký jste si z kampaně a prezidentské volby odnesl poznatek?
Poznatek z prezidentské volby je pro mě takový, že v této zemi vidím šanci kandidáta, který nemá podporu nějakého politického subjektu, jako velmi obtížnou.
Myslíte podporu konkrétní politické strany?
Určitě. Politické strany.
Ale vítěz voleb Miloš Zeman nebyl stranickým kandidátem. Podporovala ho jen neparlamentní relativně malá Strana práv občanů Zemanovci.
Politická podpora tam byla. Na velikosti nezáleží.
Myslíte, že přímá volba hlavy státu se ukazuje jako správné rozhodnutí? S odstupem roku: pomohla českému politickému prostředí?
Já jsem člověk, který je zvyklý se chovat konzistentně, a to i v úsudku na typ volby. Vždycky jsem byl zastáncem přímé volby, a to ne kvůli svému angažmá, ale myslím, že je to správné, že si lidé v České republice volí svého prezidenta.
Změnila podle vás volba politickou kulturu?
Politická kultura zůstává stejná a má stejné šrámy. Ale způsob, že si lidé mohou svého prezidenta zvolit, je dobrý, lepší než politický úradek dvou set poslanců a 81 senátorů. Je to průhlednější a je to v pořádku. A je také dobré, že ústavní odpovědnost nebo kompetence prezidenta zůstaly tak, jak zůstaly. Je potom dobré sledovat, jak je ten člověk konzumuje a jak si s nimi umí poradit. V tom bude samozřejmě každý prezident odlišný.
Jak hodnotíte právě uplynulý rok z politického hlediska i vzhledem k zavedení přímé volby prezidenta, byť jste z toho byl půl roku jeho aktivní součástí jako člen vlády?
Pohled na krajinu české politiky se změnil ani ne přímou volbou nebo jejím výsledkem, o změně rozhodly spíše poslední volby do sněmovny. Přišly nové subjekty, voliči se otočili zády k tradičním politickým stranám. Jak vpravo, kde to bylo patrno markantnější, tak do jisté míry i vlevo se objevují nové politické subjekty. Je otázka, jakou mají perspektivu, budoucnost a jaká je struktura jejich elektorátu. Zkrátka a dobře, loučíme se s tradičními stranami. Není to jen o nových politicích a stranách, ale je to o změně české společnosti.
A to je podle vás dobře, nebo naopak?
Já bych s hodnocením ještě vyčkal. Jsem ale spíš přítel tradičních politických uskupení vpravo i vlevo. Jako většina voličů budu čekat, co se s těmi novými stane a jak se budou projevovat třeba v koalici jako koaliční partneři.
Vezmeme-li v úvahu některé zásadní kroky současného prezidenta Miloše Zemana, ať už je to jmenování vlády nebo přesun přehodnocování milostí či (ne)jmenování profesorů, je něco, co byste vy jako prezident republiky dělal jinak než Miloš Zeman?
Já prezidentem nejsem. Takže nemá smysl simulovat, co bych dělal jako prezident. Jsem přesvědčen, že současný prezident se pohyboval v ústavním rámci. Ústavní koridor je poměrně široký a každý se v něm pohybuje jinak. Jinak Václav Havel, jinak Václav Klaus, jinak Miloš Zeman. Jsem přesvědčen, že současný prezident z toho koridoru ústavních kompetencí nevystoupil. Každému se stane, že se dostane na hranu, ale určitě ne mimo hřiště.
Ve druhém kole prezidentské volby jste Miloše Zemana nepřímo podpořil...
Já jsem svým voličům žádné doporučení nedával. Ale také jsem řekl, že nedám hlas jeho hlavnímu oponentovi. Byl jsem také jeho hlavním konkurentem až téměř do konce prvního kola.
Je něco, co byste na roční práci hlavy státu ocenil?
Pozitivní byl signál, který Miloš Zeman vyslal směrem k Evropské unii. To si tato země zasloužila. Neprotahuje jmenování ústavních soudců. To také dostalo dynamiku vzhledem k tomu, že to mohl být docela problém. Velmi živě se zabývá problémy ekonomiky a pozitivní je i to, že ho zajímá, jak se v této zemi žije. Aktivně vstupoval i do problematiky OKD.
Máte vůbec nějakou výhradu vůči prezidentovým krokům?
Miloš Zeman je svůj. Je to silná osobnost, která se vyjadřuje jednoznačně, velmi jadrně, někdy s tím mohou být někteří velmi nespokojeni. Patří to ale k němu, 55 procent lidí si ho zvolilo. Fenomén Zeman už vždycky bude fenomén Zeman.
Šel byste do prezidentské volby znovu?
Je to za čtyři roky, to je hrozně dlouhá doba. Člověk nikdy nemá říkat nikdy. Je to obnošený slogan, ale tak to asi je. Zatím je to pro mě přemýšlení na nesmírně dlouhou trať. Taky to musíte konfrontovat se stavem své mysli a tělesné schránky. Je mi 63 let, nikoli 53. Pokud je člověk rozumný a má před tím úřadem pokoru, i toto musí vzít v úvahu.
Myslíte, že se vaše prezidentská kandidatura odrazila na působení na postu vicepremiéra a ministra financí?
Já bych to nepropojoval, jen na začátku doznívaly nějaké spekulace ohledně sponzoringu kampaně, to všichni víme. To naštěstí doznělo a já jsem byl rád, protože jsem se mohl věnovat práci na ministerstvu, působení ve vládě, sestavování rozpočtu a podobně. To mi pomáhalo se odpoutat od prezidentské kampaně.
Co budete dělat teď?
Moc toho nevyhlížím. Vyhlížím dovolenou, kterou si hodlám vzít, myslím na rodinu, které se budu chtít víc věnovat. Teď jsem ji letitě zanedbával a přitom právě o ni jsem se mohl vždycky opřít. Mám taky vnučku a vnuka a jim se chci věnovat. Během této doby se budu rozhodovat o své budoucnosti. Mám nějaké nabídky, které zvažuji. Všechno je zatím ale nerozhodnuto, tak bych nerad vysílal nějaké předčasné signály. Ale i sám sobě, protože já prostě nevím. Napřed si to musím ujasnit v sobě.
Miloš Zeman se nechal slyšet, že by si dokázal představit ministry Rusnokovy vlády jako vhodné náměstky do vlády ČSSD, ANO a lidovců. Lákalo by vás to? Nezauvažoval jste o tom aspoň na chvilku?
Ne. Ani na chvilku. Ani vteřinu, ani nanosekundu.
