Expremiéra Jana Fischera zastihla zpráva o smrti Eduarda Janoty, dlouholetého přítele a kolegy z jeho úřednické vlády, na služební cestě v Kazachstánu. "Nemůžu tomu věřit. Přece jenom jsme měli s Edou silný vztah, byli jsme opravdu přátelé, nejen kolegové," svěřil se Fischer se znatelným pohnutím v hlase v telefonickém rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ. Bývalý ministr financí Janota zemřel nečekaně v pátek po poledni při tenisové partii.
Jak jste se o smrti pana Janoty dozvěděl?
Volal mi náš společný známý. Nemůžu tomu uvěřit. Asi to bude říkat každý, že to byl vynikající odborník, výborný ministr, skvělý profesionál, ale hlavně to byl krystalicky čistej charakterní člověk. A neuvěřitelný optimista. Mně k němu ta smrt prostě vůbec nesedí, nejde mi to do hlavy. Měl jsem ho strašně rád. Mohl jsem se na něj s čímkoliv, kdykoliv obrátit. Nejenom já. Žil pro rodinu, pro práci, pro přátele.
Kdy jste ho viděl naposledy?
Na svých šedesátinách. A budu si ho pamatovat jako usměvavýho chlapa. Je mi strašně líto, že jsme se nestihli sejít v Londýně. Plánovali jsme, že za námi přijede. Mělo to být před čtrnácti dny, ale vlezly mu do toho nějaké pracovní povinnosti. Bohužel.
Stěžoval si někdy na problémy se srdcem?
Ne, vůbec, ale myslím, že to byl ten poslední člověk, který by si na něco stěžoval. Byl to sportovec, miloval fotbal. A tenis. Při tenise umřel. Při své lásce vlastně.
Jak dlouho jste se vlastně znali?
Strašný léta. Jsme skoro stejný ročník, znali jsme se už od školy, pak celou dlouhou kariéru jeho na ministerstvu financí a moji na statistickém úřadě, to byly instituce, které k sobě měly blízko. Kdykoliv jsem něco potřeboval, věděl jsem, kde mám zaklepat. Uměl vyjít vstříc, měl pochopení a měli jsme se rádi. Byl jsem tehdy rád, že jsem si ho vybojoval jako ministra. Bez něj si vlastně tu vládní spolupráci nedovedu představit.
Říká se, že to byl poslední člověk, který opravdu velmi rozuměl státnímu rozpočtu...
Ano, myslím, že to tak bylo. Ale když se rozhodl dát vale státní správě, tak jsem tomu kroku velmi rozuměl a rozumím, říkal jsem mu, že udělal dobře. Ale na druhou stranu, takový člověk se objeví jednou za 10 nebo 15 let - umět státní rozpočet nejen v detailu, ale podívat se na něj s odstupem, shora, v souvislostech, to je kumšt. Byl výborný makroekonom a výborný rozpočtář. Přes jednotlivý stromy dokázal vidět i celý les. To byla ta paráda.
