Okolí památníku Slivice nedaleko Milína na Příbramsku se po roce opět proměnilo v pomyslné bojiště. Kolem dvou stovek příznivců vojenské historie tam davům přihlížejících lidí připomněly události, které udělaly před 69 lety definitivní tečku za druhou světovou válkou v Evropě. Válečná vřava, která začala příjezdem kolony německých terénních vozidel KDF, se jako obvykle strhla na poli o rozloze pěti hektarů. Skutečné události se však odehrály na desítkách kilometrů čtverečních.
Podle pořadatelů na rekonstrukci dorazilo kolem osmi lidí, což je více než loni. "Přispělo k tomu hlavně příznivé počasí," míní ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl, který akci komentoval. Lidé během chvíle obklopili bojiště vyznačené páskou a nově příchozí těžko sháněli místo, z nějž by bylo dobře vidět. Mezi návštěvníky bylo hodně rodin s dětmi, maminky s kočárky zápolily se složitým terénem.
"Utíkáme do amerického zajetí a srazili jsme se z jedné strany s Američany a z druhé strany nás sevřela Rudá armáda," popsal situaci na bojišti padesátiletý Petr Živný z Brandýska, který na sebe oblékl uniformu poddůstojníka wehrmachtu. Z jeho military klubu přijeli i další čtyři kamarádi, z nichž dva se postavili na sovětskou stranu. "Jsme tady už pátým rokem," dodal Živný.
Zcela jinou roli měl Pavel Lazárek z Votic na Benešovsku, který jako americký voják postával na pomyslné demarkační linii a kryl se za odstaveným džípem. "Vyjednáváme s Němci o tom, aby zůstali tam, kde jsou," řekl krátce předtím, než se strhla přestřelka.
Akce, jež se poprvé konala v roce 2000, připomněla situaci, kdy se ve směru od Prahy a z výcvikového prostoru SS na Sedlčansku desetitisíce hitlerovských vojáků snažily dostat na jih a jihozápad do amerického zajetí. Ve chvíli, kdy vešly v platnost podmínky kapitulace, Němci museli zůstat stát. Aby nepadli do sovětského zajetí, z něhož měli velký strach, snažili se probít k Američanům. Ti už ale nebyli ochotni přebírat další Němce, proto je odrazili. Proti německému uskupení později zaútočili vojáci tří ukrajinských frontů Rudé armády, kteří je spolu s Američany sevřeli ze všech stran.
První dějová scéna nicméně diváky ještě přenesla do období květnového povstání, kdy se příbramským regionem přesouvaly německé jednotky povolané k jeho potlačení. Po něm se část sil hitlerovské branné moci snažila dostat do amerického zajetí. "Pro trasu přesunu si vybrali právě komunikace ubírající se příbramským regionem, mimo jiné i strakonickou silnici a pak také komunikaci směřující na Rožmitál pod Třemšínem. Proto náš region vešel do dějin jako jedno z posledních významnějších střetnutí druhé světové války," upozornil Velf.
Američané podle něj zaujali linii a čekali na příjezd Sovětů, s nimiž si pak vysvětlovali pozice svých jednotek tak, aby se tato vojska nepromísila a aby zároveň pomohla domácímu hnutí odporu. Hlavní síly sovětské armády dorazily do regionu až v době, kdy už zbytek Evropy slavil mír.
