František Saidl: Ten, který přežil vyhlazení Lidic

Nešťastnou náhodou zabil doma v Lidicích syna. Vyhlazení vsi pak přežil na Pankráci a neměl o něm tušení. Před Vánocemi 1942 se vrací z vězení... I o tom je film Lidice, který jde do kin 9. června. A příběh pokračuje, neboť se přihlásila Saidlova vnučka. Její vzpomínky dosud nikdo nepublikoval.

Šéf kladenského gestapa Harald Wiesmann po válce uvedl: "Šli volně, zpříma, statečně. Nedošlo k žádným slabošským scénám." Řeč je o 173 mužích z Lidic, popravených 10. června 1942 na zahradě Horákova statku. Byl mezi nimi Saidlův nejmladší syn Karel, sedmnáctiletý, a jeho starší bratr František. Jejich matka Anežka s mnoha ostatními lidickými ženami zemřela v plynové komoře koncentračního tábora Ravensbrück. Nejstarší syn, Eduard, byl v době lidického masakru už čtyři roky mrtev. Jeho smrt je jako vystřižená z antického dramatu, protože ho otec v hádce nechtě probodl a vyhlazení Lidic přežil v pankráckém vězení.

O dobře utajené vnučce

A ještě jeden člen rodiny se dočkal konce války. Nejstarší dítě Saidlových, tehdy už dvaatřicetiletá Blažena. Nacisté systematicky likvidovali lidické občany, jenže Blažena se vyučila modistkou v Praze a byla tam i hlášená, což jí zachránilo život. Na gestapu v Petschkově paláci ji pouze vyslechli. "Možná se jim líbila, byla zelenooká blondýna, nejkrásnější lidické děvče. Když si ji totiž později podali v Kladně komunisti, vpálila jim, že s ní gestapáci jednali lépe."

Tato slova mi nad rozkvétajícími krokusy na zahradě domečku v Kladně-Kročehlavech vykládá Blaženina dcera, tedy vnučka Františka Saidla. Je jí 68 let a jmenuje se Jaroslava Vlková. Když wehrmacht srovnával Lidice se zemí, Blažena už ji čekala. Protože se s jejím otcem rozešla, porodila Jarušku 9. ledna 1943 a jako svobodná matka ji dala k osvojení bezdětné tetě Marii, sestře své matky Anežky. "Ona a její manžel Václav pro mě byli máma a táta, jmenovala jsem se po nich Střelcová. O skutečné matce jsem neměla ponětí, maminka Marie o ní mlčela," vypráví paní Jaroslava.

Její pravý původ jí vyjevili sousedé v dospělosti. Tajila ho i nadále, byť se s biologickou matkou začala stýkat. Nazývala ji Blaženou, maminkou pro ni navždy zůstala Marie. Dědeček František Saidl žil do roku 1961. Rodina ho ignorovala a neexistoval ani oficiálně, vždyť boural lidický mýtus. Těžko se dalo snést, že jediným přeživším mužem je vrah, nota bene synovrah. Až když začalo natáčení filmu Lidice, paní Jaroslava se svěřila osmačtyřicetileté dceři Vlaďce Maixnerové a ta oslovila produkčního Adama Dvořáka. Příběh dále vyslechl Karel Roden, filmový představitel Františka Saidla. Kroky krásné modistky Blaženy ještě budeme sledovat. Nyní se vraťme k jejímu otci, truchlivému hrdinovi Lidic.


Celý článek si přečtěte v časopisu Instinkt, který vyšel 7. dubna.