Sám trpí bolestivým tuhnutím páteře, přesto "rozdýchává" bývalého prezidenta Václava Havla ve dne i v noci. Na to, jak vypadají rehabilitace zřejmě nejsledovanějšího pacienta v Česku se zeptal on-line deník TÝDEN.CZ fyzioterapeuta Pavla Koláře z motolské nemocnice v Praze.
Jak ovlivňuje nemoc Václava Havla váš život?
Prezidenta léčím od roku 1990, jeho nemoci můj život pochopitelně ovlivňují. Dvě léta jsem místo na dovolené strávil ve střešovické nemocnici. Nyní se psalo, že jsem musel ukončit dovolenou. Ale v úterý, kdy převezli Václava Havla na ARO v Motole jsem byl přednášet na fakultě v Olomouci. O dovolenou jsem nepřišel.
A posledních čtrnáct dní? Jak často za prezidentem přicházíte?
Teď je jeho rehabilitace velmi intenzivní, probíhá během dne i večera. Každé dvě až tři hodiny. Ale to se odvíjí od jeho momentálního stavu. Normálně se do plíce pacienta zavede dren - trubička, pomocí které se hlen odsává. U plic prezidenta je tato možnost omezena, a proto je nutné hromadící se hlen odkašlat a plíci co nejvíce provzdušnit. To se musí dělat několikrát za den. Ne vždy za ním chodím já. Někdy se střídám s kolegy.
ČTĚTE TAKÉ: Stav Václava Havla je vážný. Dýchat mu pomáhá maska
Je pravda, že prezident rehabilituje i v noci?
Pokud se vzbudí a má obtíže, tak rehabilitujeme i v noci. Je důležité, aby se v pravé plíci kvůli hlenu nevytvořil zánět. Noční rehabilitace ale nejsou tak časté, jak se píše. V noci využíváme hlavně speciální masku, která Havlovi usnadňuje dýchání.
Vstáváte i přes noční rehabilitace stále před pátou ranní?
| Pavel Kolář |
|
* 5.2. 1963 - fyzioterapeut, docent - přednosta Kliniky rehabilitace v nemocnici v Praze - Motole - založil pětiletý studijní obor rehabilitace na 2. lékařské fakultě UK - medaile od prezidenta za zásluhy - revmatické onemocnění Bechtěrevova nemoc |
Vstávám, protože na mě čekají pacienti, výuka, vizita... Teď u nás v nemocnici probíhá mezinárodní akreditace a já se nemohu vymluvit, že léčím prezidenta.
Vy se specializujete na pohybové ústrojí, ale Havlovy zdravotní potíže jsou převážně dýchací. Co s prezidentem děláte a proč?
Dýchání nezávisí jen na plicích, ale také na svalech a na jejich koordinaci během dýchání. Rehabilitace v prezidentově případě je zaměřena na stimulaci těchto svalů, aby vzdušnost plic byla lepší. Pokud například správně aktivujeme bránici, zlepší to dýchání. Dýchá se proti odporu, v různých polohách...
Jaká je vaše role v konzíliu?
Myslím, že se hodí mé zkušenosti s nemocí Václava Havla z minulosti. Vývoj jeho stavu je do určité míry stereotypní, a to včetně problémů se srdečním rytmem. Mé zkušenosti pomáhají při rozhodování o léčebných postupech. Konzilium je především o výběru nejvhodnější diagnostického a léčebného postupu. Ne vždy je u pacienta se stejným nálezem volen identický postup. U pacientů typu Václava Havla hrozí, že z opatrnosti je používáno nadměrné množství diagnostických postupů, které významně zatěžují organismus. Musíme se proto dohodnout, co je pro něj nejlepší a to i za cenu rizika.
Vy sám jste nemocný. Bechtěrevova nemoc, kterou trpíte, způsobuje velmi bolestivé postupné tuhnutí páteře i některých kloubů. Jaké to pro vás je, když nemocný léčí nemocné?
(V tu chvíli přerušuje náš rozhovor telefonát Martina Holcáta, šéfa konzília.) Nemoc není jen neštěstí. Díky ní si lépe uvědomuji, jak si mohu pomoci sám. Pacient nesmí být nikdy pasivní odběratel léčby, ale musí se umět z části "opravit" sám.
ČTĚTE TAKÉ: Unavený Havel nemá vyhráno, zánět v plíci trvá
Jaký je Václav Havel pacient? Je aktivní, nebo pasivní?
Je velmi aktivní pacient. Často si pomůže sám.
Přizpůsobujete svůj život nemocem druhých, ale kvůli vlastní nemoci svůj aktivní život neomezíte?
Když dělám tuhle práci, tak jí musím dělat naplno, jinak se mi rozpadne pod rukama. Snažím se omezit nepodstatné věci.
Plánujete do budoucna alespoň trochu ubrat ze svého tempa?
Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Jsou období, kdy to zvládám dobře a pak zase přijdou horší časy. Teď jsem dokončoval disertační práci, zároveň dopisuji dvě knihy. Cítil jsem, že toho mám na bedrech víc, než je únosné.
Jste přednostou rehabilitační kliniky v pražském Motole. Sám léčíte řadu pacientů, přednášíte studentům oboru, který jste sám založil. Co z toho je pro vás nejdůležitější?
Jsem rád, že mohu svoje síly rozložit. Kdybych jen léčil pacienty, brzy bych měl problémy s motivací. Myslím, že předávání vědomostí a zkušeností k mé práci prostě patří. Dříve pro mě byli na prvním místě pacienti, teď se ručička vah přehoupla k učení a vědě. Je důležité, aby obor rehabilitace měl hodně kvalitních studentů.
Jste nejvyhledávanější fyzioterapeut v zemi. V čem si myslíte, že jste lepší, než ostatní fyzioterapeuti?
(Dlouho přemýšlí.) Profesionálně jsem sportoval, mám v sobě mnoho pohybových prožitků. Myslím, že tohle mi umožňuje dělat svou práci o trošku lépe. Množství pacientů, které mi prošlo rukama, ve mně zanechalo zkušenosti a ty jsou nenahraditelné. Měl jsem štěstí na učitele a pomáhá mi zkušenost, kterou mám z jiných medicínských oborů. Tím, že jsem tady, v motolské nemocnici, jsem ve středu dění.
Jak zbavujete lidi bolesti?
Bolest má řadu příčin, ale je třeba si také uvědomit, že patří k životu. Někdy se s ní musíme naučit žít. Nejhorší je, když je bolest spojena se strachem. Já se snažím rozpoznat příčiny a skutečnou míru bolesti. Pak je možné dát pacientovi klíč ke zbavení se bolesti. Ale znám své limity. Někdy pacientovi musím říct, že mu nemůžu pomoct.
Řekl jste někdy pacientovi: "Kdybyste věděl, jak to bolí mě, tak byste mě neotravoval a šel domů?"
Tento argument používám poměrně často.
Foto: Jan Zatorsky, ČTK
