Havlův život? Americkej doják, říká jeho exsekretářka Štěpánová

Domácí
19. 12. 2011 06:30
Bára Štěpánová, herečka a bývalá sekretářka Václava Havla.
Bára Štěpánová, herečka a bývalá sekretářka Václava Havla.

Zpráva o smrti Václava Havla zastihla herečku a moderátorku Báru Štěpánovou v den jejích narozenin. Možná i proto se snažila na bývalého prezidenta vzpomínat spíš vesele, i když se smutkem v hlase. "Když se na to podívám s nadhledem, prožil nádherný život. Kdyby o něm Američani natočili film, říkali bychom si: No jó, americkej doják. Ale on to byl opravdový život," vzpomíná Štěpánová v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ na svého někdejšího šéfa. Dva roky mu totiž dělala osobní sekretářku na Pražském hradě.

Co pro vás znamená odchod Václava Havla?

Necítím se na to hodnotit jeho osobnost. Dozvěděla jsem se to v neděli kolem poledne, když jsem jela z natáčení, a cestou autem jsem si to nějak srovnávala v hlavě. Říkám jednu věc: Pánbůh nás bohužel stvořil smrtelnými. Mám dojem, že to bylo nějak špatně vymyšlené, zřejmě udělal svět malý a pak zjistil, že se mu sem všichni nevejdeme, a tak hledal nějaké náhradní řešení. Vymyslel tohle, což asi není úplně nejšťastnější, ale je to tak, takže se s tím musíme vyrovnat.

Kdybyste ale měla zhodnotit jeho život s odstupem?

Když se pokusím dívat na jeho život s odstupem a nadhledem, myslím si, že prožil opravdu nádherný život. Protože k životu patří vzlety a pády. A ten jeho vzlet byl tak obrovský - stal se světoznámou osobností, tleskala mu Amerika, podal si ruku se Stounama (Rolling Stones - pozn. red.), které měl rád, podařily se mu obrovské věci, které by člověka ani nenapadly. Kdyby tohle Američani natočili jako film, tak bychom si asi říkali: No jó, americkej doják. Ale byl to opravdový život, a to je nádherné. A já jsem strašně ráda, že jsem chviličku, dva roky, mohla jít po jeho boku a být jeho osobní sekretářkou.

Anketa:

Půjdete se rozloučit nějakým způsobem s Václavem Havlem?

Jaký byl Václav Havel?

V něčem byl opravdu strašně zvláštní. Působil plaše, až jakoby naivně a nerozhodně, svou fyziognomií, chůzí. Na druhou stranu ale uměl být tvrdohlavý a přesně věděl, co chce. Bylo to trošku v rozporu, jak působilo jeho fyzično a jaký byl uvnitř strašně silný člověk. Líbí se mi to, a to možná ani nikdo neřekne, že se v prvních dvou letech svého prezidentování stal dokonce erotickým symbolem. Ženy ho zbožňovaly, na Hrad mu chodily stovky tisíc milostných dopisů. Dnes se všichni pokoušejí zhodnotit jeho význam pro dějiny českého národa, dějiny Evropy a všechny tyhle věci, které se budou ještě několik dní a týdnů dokola omílat. Ale on si ty první dva roky užíval i takovéto věci, což si myslím, že pro mužského může být konec konců docela příjemné.

Je nějaká veselá historka z vašeho dvouletého působení na Hradě, na kterou ráda vzpomínáte?

Pamatuji si, že jsem mu půjčila svoji voňavku a on ji na sebe vylil celou (smích). Protože tehdejší velvyslankyně Shirley Templeová Blacková voněla a on měl pocit, že všichni mají hodně vonět. Tak když přijel pan prezident Weizsäcker, půjčil si moji voňavku, protože svoji tehdy ještě neměl, a vylil ji na sebe celou. A vím, že za mnou přiběhl Michal Žantovský a ptal se, co se stalo, že Vašek smrdí jako francouzský bordel (smích). To si pamatuji opravdu velmi dobře a přesně.

Kdy jste se viděli naposledy?

Loni v listopadu, kdy si zahrál sám sebe v takovém silvestrovském dílu Ordinace na kraji města. Nebylo to bohužel úplně povedené, ale on si tam zahrál a viděli jsme se. Už tehdy jsem z něj měla divný pocit. Předtím jsem ho dlouhou dobu neviděla, a když přišel, utekla jsem do šatny a tam brečela deset minut. Protože jsem neviděla mužského, kterého jsem znala, byl to opravdu stařeček a mě to hrozně vzalo. Ale ještě tady rok byl.

Co ho trápilo?

Konec života pro něj musel být strašně bolestný. Nejenže bojoval se svými neduhy a nemocí, kterou určitě zapříčinil bolševický kriminál - komunisti se ve výsledku podepsali i na jeho smrti, myslím si, že jinak by tady klidně ještě deset let mohl být. Ale trápilo ho i to, že odcházeli lidé, kteří mu byli nablízku. Vím, že ho velmi zasáhl odchod Jirky Křižana, konec konců i Jiřího Dienstbiera a úplně naposled Magora Jirouse. To jsou věci, které člověku ubírají síly.

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ