Ustupování zlu
Historici: Mnichov ukazuje, jakou roli mohou hrát malé národy

Historie mnichovské dohody souvisí s rozkladem Versailleského mírového systému, který určoval mezinárodně-politické a bezpečnostní vztahy v Evropě po první světové válce. Události roku 1938 je nutné si stále připomínat, neboť i dnes lze najít příklady velmocenské zvůle. Ukazují také, jakou roli mohou hrát malé národy a jaký je osud demokracie. Řekli to historici v návaznosti na 80. výročí dohody o odstoupení pohraničních československých území Německu, kterou podepsaly Velká Británie, Francie, Itálie a Německo v noci z 29. na 30. září 1938.

Podle ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeňka Hazdry byl stěžejním už březen 1936. "Německo obsadilo porýnské demilitarizované území, Francie a Anglie tomu ale nečinně přihlížely. Pokud by reagovaly okamžitě vojensky, pravděpodobně by se dějiny Evropy ubíraly jiným směrem. Tak to ale vidíme my dnes, tehdy převládla politika appeasementu," uvedl v rozhovoru. Další klíčovou příčinou Mnichova byla podle něj skutečnost, že Adolf Hitler od začátku chtěl Československo zničit.

S Mnichovem podle Hazdry úzce souvisela otázka osudu demokracie v Evropě a ochota ji bránit. "Československo bylo v roce 1938 jedinou demokracií v tomto geopolitickém prostoru, což oslabovalo jeho pozici. V 30. letech se českoslovenští politici snažili upevnit vztahy se sousedy, ale prakticky neměli s kým jednat," dodal Hazdra. Polsko ani Maďarsko neměly zájem na přežití Československa. Polsko chtělo ke svému státu připojit Těšínsko, Maďaři Slovensko.

Podle Jana Němečka z Historického ústavu AV ČR neměla československá reprezentace jinou možnost, než mnichovský diktát přijmout. "Jedinou alternativou byla válka izolované země proti nacistické velmoci podporované navíc pravděpodobně Polskem a Maďarskem při faktickém nezájmu západních velmocí," řekl již dříve na vernisáži výstavy o mnichovské dohodě, jež bude do 13. ledna ke zhlédnutí v pražském Valdštejnském paláci.

Československu nepomohly ani dříve podepsané smlouvy s Francií či Sovětským svazem. Francie se za každou cenu chtěla po zkušenostech z předešlé války vyhnout konfliktu, Sovětský svaz podle Hazdry nikdy neměl zájem bezvýhradně pomoci.

Západní mocnosti věřily, že podepsání mnichovské dohody zaručí mír. "Všem kromě Československa se tehdy ulevilo. Chamberlain věřil, že vyjednal mír, že se Hitler uspokojil tím, že má Rakousko a německé oblasti Československa," poznamenal Hazdra. O tom, že Hitler nemínil dohodu dodržovat, se Evropa přesvědčila záhy.

Mnichovská dohoda dnešku ukazuje, jak lze zneužít národnostní otázku v mocenské hře. Československo tehdy bylo Německem vykresleno jako země utlačující menšiny. "Mnichov nám ukazuje, kam až to může dospět, když se ustupuje zlu. Stále vyvolává úvahy o osudu demokracie v Evropě. Předpoklad existence Československa totiž vycházel z vize demokratické Evropy. Jeho 'mnichovský' konec do značné míry souvisí s rostoucím vlivem autoritativních a totalitních režimů v tehdejší Evropě," doplnil Hazdra.

Také podle Němečka je nutné si mnichovskou dohodu připomínat. "Historikové by měli nadále analyzovat procesy spojené s její přípravou, realizací i likvidací. Měla by nám být poučením zejména proto, že i dnes nacházíme příklady velmocenské zvůle. Byla jistým modelovým příkladem postupu velmocí vůči malému státu, způsobem, jak mu nadiktovat velmocenská přání. Také proto se i v dnešní době setkáváme s mnoha reminiscencemi na toto téma," řekl na vernisáži.