Policie chce obžalovat bývalého bachaře a současného poslance za KSČM Josefa Vondrušku. Začátkem osmdesátých let měl ve věznici v Minkovicích na Liberecku bít politického vězně Jiřího Wolfa. Teď mu hrozí až desetiletý trest, informovaly Lidové noviny. Vondruška tvrdí, že je nevinný. Historik Tomáš Bursík, vedoucí oddělení zkoumání komunistické totalitní moci Ústavu pro studium totalitních režimů, však v rozhovoru pro server TÝDEN.CZ říká: Poslanec byl v komunistickém režimu jedním z nejhorlivějších bachařů.
Připomeňte, za jakých okolností a v jaké době se tyto události odehrály?
Hned na začátek je potřeba říct, že komunističtí bachaři neuznávali pojem politický vězeň. Pro ně to byl kriminálník. Ať si pan Vondruška říká co chce, chování k politickým vězňům se řídilo ideologií. Bylo jedno, jestli to byla padesátá nebo sedmdesátá léta. Metody se samozřejmě malinko změnily, ale politický vězeň byl pořád ten největší nepřítel. Vzepřel se tehdejšímu zřízení a tak na něj bylo dohlíženo ještě více, než na nějakého kriminálníka, kapsáře nebo vraha.
ČTĚTE TAKÉ: Poslanec a bývalý bachař Vondruška: Strach nemám
K jakému typu věznice Minkovice patřila?
Minkovice byly druhá nápravně výchovná skupina. Tam putovali lidé, které odsoudili podruhé či potřetí. Anebo byli potrestáni za špionáž. Podle mého názoru bylo "výhodou" tohoto zařízení, že se tam hodně věcí skrylo. Téměř chyběl velký dohled z venku, myslím tím třeba Amnesty International. A pokud byl disident odsouzen už podruhé, tak se s největší pravděpodobností dostal právě do Minkovic. To byl případ Ivana Dejmala v sedmdesátých a Jiřího Gruntoráda v osmdesátých letech.
Co vůbec měli za úkol dozorci jako byl Vondruška?
Samozřejmě se pohybovali v mantinelech, které jim tehdejší vězeňský systém dával. Ale pokud překročili svoje pravomoci, třeba mlácení politických vězňů ještě předtím, než byl ten člověk za něco kázeňsky potrestán, tak je vedení krylo. Právě proto, že šlo o politické vězně. Tyto excesy panu Vondruškovi a ostatním těžko dokážete, odehrály se beze svědků.
Co dalšího, kromě fyzického násilí, mohli bachaři proti politickým vězňům použít?
Proti vězňům byl nastaven celý systém opatření: bonzáctví, vězeňská agentura, odposlechy. Obyčejní vězni byli směřováni proti politickým. Odměnou bylo, že se mohli dřív dostat ven nebo měli víc návštěv. Každodenní šikana se těžko pojmenovává, ale uvedu třeba příklad pana Gruntoráda. Je levák a na stroji pro praváky nemohl stíhat pracovní normy. Celý život ve vězení byl přitom o plnění norem. Pokud je někdo nesplnil, dostával méně najíst, následoval trest, korekce, zákaz návštěv, zákaz korespondence a dokonce i nový soud.
Jaké postavení ve vězeňské hierarchii měl současný poslanec Josef Vondruška?
Začal jako obyčejný bachař, který vyváděl vězně, ale udělal kariéru. Byl, myslím, vyučený zámečník a později si dodělal maturitu. Tím, že plnil příkazy shora a k politickým vězňům se choval tak, jak popisuji, se vyšplhal až na post vychovatele. Pak mohl udělovat kázeňské tresty. V první polovině osmdesátých let dával politickým vězňům co možná nejpřísnější tresty. I podle personálního spisu byl horlivý a pečlivý.
FOTO: www.ustrcr.cz archiv
