Představitelé státu na pietním shromáždění v pankrácké sekyrárně uctili památku obětí nacistického režimu. Historik Aleš Kýr při té příležitosti připomněl, že mezi 1075 odsouzenými, kteří ve věznici zahynuli pod gilotinou, nebyli jen Češi. Vyzdvihl rakouskou herečku Marianne Golzovou, jež přišla o život kvůli tomu, že pomáhala Židům k útěku z protektorátu. Odvahu v té době podle něj prokázala i řada pankráckých dozorců.
Popravy odpůrců nacistického režimu gilotinou se v pankrácké věznici konaly od 5. dubna 1943. Předtím gilotina v Praze nebyla a odsouzenci na smrt stětím - celkem jich bylo 825 - byli převáženi do Drážďan.
"Padaly tu nejen české hlavy, smrt tu nalezli i Rakušané zapojení do odboje," uvedl v pankrácké sekyrárně Kýr. Herečka Golzová, která si vzala Žida a v roce 1934 s ním uprchla před nacistickým režimem do Prahy, byla podle něj velmi statečná. Připojila se k odboji a za svou pomoc Židům byla v říjnu 1943 popravena. Svých činů nikdy nelitovala. Stát Izrael ji in memoriam vyznamenal čestným titulem Spravedlivá mezi národy.
Podle Kýra se i mezi pankráckými dozorci nalezli odvážlivci, kteří pomáhali vězňům: na vycházkách jim předávali zprávy nebo jim dodávali potraviny. Osm z dozorců kvůli tomu skončilo v koncentračních táborech, odkud se už nevrátili. Další tři pak zahynuli, když na sklonku války bránili nacistům opětovně proniknout do věznice.
"Právo není totéž co zákonnost. Slepé hledění si zákonů může vést k těmto zvěrstvům," podotkl k pankráckým popravám ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO).
Popravy stětím na Pankráci skončily 26. dubna 1945. Poté nacisté začali zahlazovat stopy: gilotinu vhodili u Karlova mostu do Vltavy a do popravčí místnosti navezli několik set kilogramů výbušniny. Plán na zničení důkazů se jim však nepovedlo provést a gilotinu později vylovili z řeky potápěči.
Evidence popravených se dochovala díky pečlivým záznamům v knize poprav, kterou si vedl kat Alois Weiss. Rejstřík odsouzených je k dispozici na webu Ústavu pro studium totalitních režimů.