Názor psychiatra
Honzák: Člověk vydrží víc než zvíře, jen mu dát příležitost

Vtipné a zasvěcené komentáře, dlouhodobá odborná praxe, zaměření na psychosomatickou medicínu a hojná publikační činnost. To vše charakterizuje psychiatra Radkina Honzáka, který 30. března oslavil osmdesátiny. Dlouhá desetiletí se věnuje různým aspektům psychického zdraví člověka, v jedné své knize napsal: "Člověk vydrží víc než zvíře, jen mu dát příležitost."

Ve své práci psychiatra i v životě se přiklání k psychosomatickému přístupu (bio-psycho-socio-spirituální koncepci). Podle Honzáka nebere současná medicína v úvahu nic, co nelze změřit. "Dnes má medicína takovou moc, jakou mělo ve středověku náboženství," řekl jednou. "Organismus člověka je nastaven na sebehojící postupy, jenže medicína na to dnes nedbá. Je nastavena, ať použijeme to samé slovo, úplně jinak. Medicína pořád jenom bije nepřátele a nezužitkovává, co by organismus, pokud bychom mu dali tu možnost, dokázal sám, a třeba i lépe."

Ve svých knihách se Honzák věnuje třeba i samotě a osamělosti. "Už v Bibli se dočtete, že není na světě dobře člověku samotnému. Člověk byl holt stvořen do smečky, jejíž základní jednotku tvoří dvojice. A jejím smyslem je založit rodinu. Společenství mu tím pádem přináší výhody, i když se musí vzdát některých svých individuálních choutek. Samota je vždycky deviace od společenského standardního života. Ten člověk bude vždycky sice trochu divnej, ale taky hodně statečnej, takže sociálně je to hodnoceno pozitivně." Tvrdí že člověk potřebuje několik pohlazení denní, jinak mu "vysychá mícha".

Síla placeba

Dlouhodobě propaguje používání placeba. "Lékaři i pacienti by se měli naučit, že placebo je neoddělitelnou součástí lékařské praxe, že je základem jejího umění a povýšením její vědeckosti," tvrdí ve své knize Psychosomatická prvouka a dodává: "Vždycky bude rozdíl mezi účinkem léku, který vám doktor předepíše, aniž by se na vás vůbec podíval, nebo když k tomu předvede celou tu parádu, kterou nazýváme péče a zájem."

Někdy se nevyhýbá ostřejším soudům a nebere si servítky. Podle něj jsou pohádky švindl, politici psychopati a ti, kdo usilují o zákaz tělesných trestů, blbci. Kritizuje i úroveň civilizace: "My jsme zblblí představou, že je možná nekonečná expanze prosperity. Zapomínáme na to, že žádný strom neroste do nebe. Za druhé nás pohlcuje technika takovým způsobem, že ztrácíme úplně komunikační schopnosti. Současnou generaci mužů ničí pornografie, protože už nejsou schopní erekce s normální holkou."

Pražský rodák promoval v roce 1962 na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Nejprve působil jako sekundární lékař v psychiatrické léčebně v Kosmonosech, v roce 1966 začal pracovat v Ústavu pro výzkum výživy, kde se zabýval mimo jiné výzkumem spánku či stresu. Působil i ve Společnosti dialyzovaných a transplantovaných nemocných.

Život po revoluci

Po listopadové revoluci vedl deset let Oddělení lékařské psychologie, psychoterapie a psychosomatiky 1. LF UK. V současnosti je asistentem Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty UK, ambulantním psychiatrem IKEM, lékařem Psychiatrické léčebny Bohnice, ambulantním psychiatrem kliniky REMEDIS.

Pravidelně se na svém blogu vyjadřuje k současnému dění, jJe autorem mnoha populárně naučných knih o psychologii. Napsal například knihy I v nemoci si buď přítelem, Emoce jsou nemoce, Babičku potrkal jelen, aneb, Co tomu říkáte, doktore?, Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, Svépomocná příručka sestry: psychothriller či Psychosomatická prvouka (2017). V roce 2014 vyšla kniha rozhovorů Renaty Červenkové s Honzákem s názvem Všichni žijem' v blázinci: současnost očima psychiatra.

Je ženatý, má syna a dceru a dvě vnučky.