Stát má k dispozici první statistiky zabývající se začleňováním handicapovaných dětí do běžných školních kolektivů. Po roce fungování inkluze bylo odhaleno rozsáhlé plýtvání, zahlcenost učitelů byrokracií a kolaps poradenských center. Na druhou stranu jsou v řadě škol děti prý mírně spokojenější a dostává se jim individuální péče.
Loni v září odstartoval v Česku projekt, který po pádu komunismu neměl ve školství obdoby. Tehdejší ministryně Kateřina Valachová (ČSSD) omezila fungování praktických a speciálních (dříve zvláštních) škol, naprostou většinu jejich žáků poslala do těch běžných, mezi zdravé děti. Učitelé si museli zvyknout na to, že je třeba zvládnout i děti s velkými zdravotními handicapy či ze silně sociálně znevýhodněných podmínek.
Nyní ministerstvo školství a Česká školní inspekce zveřejnily první ucelené analýzy. Slova tehdejší šéfky resortu o bezproblémovém zavedení novely se v jejich světle ukazují jako přehnaně optimistická. Inkluze dodnes trpí řadou nedostatků, inspekční zpráva odhalila i značné plýtvání veřejných prostředků. Na projekt dosud ze státní kasy putovaly takřka tři miliardy korun.
Problém č. 1: chybějí odborníci na školách
Kontrola odhalila například velké nedostatky v personálním zabezpečení škol. Neplatí, že každý handicapovaný žák je zároveň i slabším a pomalejším ve výuce. Často se to ale děje. Aby tyto děti měly potřebnou podporu, mají nárok na asistenta pedagoga, který se jim může individuálně věnovat, aniž to nějak výrazně zpomalí zbytek třídy, jemuž se věnuje učitel. Ačkoli asistentů výrazně přibylo, stále je jich zoufalý nedostatek. Zejména v krajích s větším výskytem sociálně znevýhodněných lokalit se je nedaří shánět, nástupní plat ve výši zhruba 11 tisíc korun (tedy minimální mzdy) není dostatečně motivační. "Jejich nedostatek vyplývá z nízkého finančního ohodnocení a snížených úvazků. Není dost vhodných uchazečů, často jim chybí kvalifikace či zkušenosti," uvádí inspekce.
"Do prvních tříd běžných škol v současnosti nastupuje každý rok zhruba dva tisíce dětí s lehkým mentálním postižením a zhruba stejný počet s dalšími vážnými poruchami. Značná část z nich nedostane včas potřebnou péči a jejich inkluze je může poškodit, stejně jako i jejich spolužáky," říká Janek Wagner, šéfredaktor odborného webu Pedagogicke.info. Jako příklad cituje zkušenost, kterou mu sdělila jedna z učitelek.
"Včleněné dítě vyhrožovalo dalším dětem zabitím, stále vydávalo zvuky, rytmicky bouchalo do lavice, házelo stále nějaké předměty včetně květináčů a tak dále. Zhruba polovina třídy měla během dvou měsíců potíže typu noční buzení, dokonce i pomočování, okusování nehtů a celkově se výsledky žáků zhoršily," napsala pedagožka. Jde o její pochybení? Nezvládla přece uřídit výuku... Těžko říci. Zkušená kantorka nebyla soustavně připravována na práci s handicapovanými dětmi, přidělen jí nebyl ani asistent. Vyloučit znevýhodněné dítě ze základní povinné docházky je právně prakticky nemožné.
Problém č. 2: chybějí psychiatři a psychologové
Málo je i dalších podpůrných zaměstnanců. Školního speciálního pedagoga či školního psychologa má méně než čtvrtina škol, o to více se rodiče dětí obracejí na pedagogicko-psychologické poradny. Ty jsou zcela zahlcené. Jejich pomoc je přitom v rámci inkluze naprosto klíčová. Vyjádření odborníků potřebují rodiče, aby dětem pomohli zvykat si mezi dalšími dětmi. Nutné je i pro učitele a jeho asistenta, aby přesně věděli, jakou péči bude handicapované dítě potřebovat. A v neposlední řadě vedení školy, jež na takto začleněné dítě musí vypracovat plán čerpání peněz. Dostat se do poradny je ale herkulovský úkol.
"Nyní je k dispozici už jen velmi omezená kapacita školských poradenských zařízení a je i nedostatek dětských psychiatrů. Navíc se projevuje demografická křivka, školy jsou přeplněné, chybějí učebny a průměrný počet žáků v prvních ročnících základních škol je v řadě regionů jen těsně pod třiceti žáky," kritizuje inkluzi Wagner. Podle něho tato kombinace nedostatků znamená problémy především pro žáky s lehkým mentálním postižením, tedy s IQ 50 až 70, absenci potřebné péče a u některých žáků s kombinovanými poruchami pak dochází k nebezpečným konfliktům.
Jeho slova potvrzuje i respektovaný dětský psycholog Václav Mertin z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. "Tak zle jsme na tom v rámci pedagogicko-psychologické péče ještě nebyli. Některé okresy vůbec nemají vlastní poradnu. Tam, kde je, psychologové chtějí skončit. Uvědomuje si ministerstvo, že poradenská síť může zkolabovat?" Psycholog upozorňuje, že na potřebné vyšetření a zprávu nyní čekají rodiče i čtyři měsíce. "Rodiče potřebují vyšetřit dítě, požádají o to v září, ale věnovat se jim začneme v lednu. Celou tuto dobu jsou bez naší pomoci, na kterou mají ze zákona coby na veřejnou službu nárok," dodává Mertin. Resort si je problému vědom, zvolené řešení ale vzbudilo kritiku. Stanislav Štech, současný ministr školství a duchovní otec inkluze, totiž v rámci vyhlášky poradnám neulevil. Pouze prodloužil lhůtu na vypracování odborného posudku ze tří měsíců na čtyři. Výsledek: rodiče a školy musejí čekat déle.
Problém č. 3: plýtvání
"Při pořizování kompenzačních pomůcek, speciálních učebnic, softwaru a počítačového vybavení jsou reálné ceny často odlišné od těch doporučených," konstatují kontroloři. Někdy je vybavení dražší, než by mělo být. Občas se školám podaří i ušetřit, pak si ale peníze nechávají a nevracejí je zpět ministerstvu. Často se vybavení nakupuje zbytečně. Příkladem může být vybavení tělocvičen pro zrakově postižené žáky. "Mnohé školy nakupovaly pro každého žáka nové pomůcky, přitom ty již byly ve škole k dispozici," uvádí zpráva. V některých případech dokonce bylo pro jednoho žáka zakoupeno i 45 kusů pomůcek, náklady šly do statisíců. Školy se ale brání. Jejich ředitelé si podle dotazníků, jež se v rámci dokumentu sbíraly, naříkali na špatné informování o tom, jak mají s penězi nakládat, a nebylo jim dodáváno jednoznačné zadání. Někteří šéfové škol si pak stěžují, že jim nakoupené zboží zbytečně zabírá místo, když postižený student ze vzdělávacího zařízení odejde.
Naděje: někde to funguje
Ne vše je ale špatně. V řadě případů si základní školy od inspekce vyslechly i pochvalu. Děti jsou prý mírně spokojenější, dostává se jim individuální péče. "Individuální postoj k dětem jsme zaznamenali na čtyřech pětinách navštívených škol, což je oproti minulému školnímu roku nárůst o dvanáct procent," uvádí zpráva. Nepřijatelný nebo nerespektující přístup k dětem, komunikační chyby, chybně koncipovanou výuku a pedagogické nedostatky zaznamenali inspektoři pouze naprosto okrajově. Změny už připravuje i ministerstvo. Základem bude další navýšení finančních prostředků. Bonus ve výši miliardy korun dostanou školy na začleňování z rozpočtu, který byl původně určen na kariérní řád učitelů zamítnutý sněmovnou. Dalších 400 milionů ještě letos nařídila uvolnit vyhláška ministerstva školství. V příštím roce má podpora inkluze činit čtyři miliardy korun. Pedagogičtí asistenti budou nově pobírat plat 12 310 korun.
Budoucnost inkluze však záleží i na novém ministru školství - funkci by s velkou pravděpodobností měl dostat zástupce hnutí ANO. Andrej Babiš ale zatím od každého z oslovených kandidátů dostal košem. Předvolební program vítězného hnutí inkluzi vůbec neřešil.
