<span>Ivánku, kamaráde:</span> herci do vězení, korupčníci hrají fotbal

Tři roky od největší korupční aféry v dějinách českého fotbalu vyjíždí populární hra „Ivánku, kamaráde..." na nové turné. Ač si za své jeviště trefně vybírá české věznice, herci Čtvrtníček s Lábusem své předlohy mezi publikem nepotkají. Pánové Šedivý, Horník či Puček, kteří fotbalový slang oživili o jablka a kapříky, vesele rozjíždějí další kšefty.    

Jsou to už tři roky, co si lidé mohli poprvé přečíst přepsané odposlechy, jak se v Česku dělá fotbal. Dlouholeté náznaky fotbalové korupce konečně dostaly reálný důkaz. Veřejnost žádala vysoké tresty a doživotní odstranění Ivánka a jeho kamarádů z tuzemského systému nejpopulárnější hry světa. Nedočkala se. Mocipáni českého fotbalu ukočírovali krizi ke směšnými peněžitými tresty a spíše symbolickým zákazem činnosti. Zmíněná Čtvrtníčkova hra se zlidovělými hláškami typu „Vždyť my ten fotbal neděláme pro sebe..." jsou kromě nepříjemné pachuti to jediné, co z největší korupční aféry zbylo.

A jak se mají její protagonisté? Celkem dobře. Bývalí prvoligoví rozhodčí Milan Šedivý a Josef Dvořáček, které soud zákazem činnosti nepotrestal, vzpomínají na staré časy rozhodcováním klání třetí nejvyšší soutěže. Karel Vidlák, jemuž zákaz činnosti brzy vyprší, uvažuje o trenérské profilicenci a Jaromír Hlaváč dokonce starostuje v jihočeském Protivíně.

Bývalého sudího si navzdory zveřejněným odposlechům před rokem přál ve volbách téměř každý třetí volič. „Volební funkce jsou o důvěře a já musím lidem poděkovat, že tehdy tuhle aféru přenesli přes srdce," říká Hlaváč, kterému zanedlouho skončí trest vztahující se na působení ve fotbale. „Rozhodčí už nebudu, je mi čtyřicet let a po té pauze bych na to neměl ani fyzicky," dodává. „Připouštím, že jsem měl několik nabídek jako funkcionář, i když nemůžu být konkrétní. Je možné, že se v budoucnu v nějaké funkcionářské funkci objevím," říká.

Špatně se nemá ani Lubomír Puček. Od soudu sice dostal pokutu 70 tisíc korun, ale zákaz činnosti ho minul. Ještě před vynesením rozsudku (říjen 2006) v poklidu pracoval jako manažer ve Slavii. Stále také trvá na své nevině, ačkoli jeho trest nedávno potvrdil i Nejvyšší soud. „Už jsem si podal stížnost k Ústavnímu soudu," prohlásil Puček. "Na rozdíl od jiných jsem něco dokázal," tvrdil ještě v létě Puček, který také chystá fotbalový comeback. V jaké funkci - zda jako rozhodčí, nebo manažer - neuvedl.

Nemůžu pískat? Tak budu trénovat

Další filuta Karel Vidlák, kterému od roku 2005 běží pětiletý zákaz pískání, u fotbalu zůstal. Zlákaly ho trenérské ambice. „Soud mi zakázal pískat, tak dělám vedoucího mužstva tady u divizního FC Velké Meziříčí. A chci si udělat trenérský kurz, licenci UEFA," nechal se slyšet Vidlák, kterého možná inspirovala cesta dalšího z jeho korupčních kolegů. Josef Dvořáček je trenérem brněnské mládeže. Jeho případ prošetřuje soud, na konečný rozsudek se stále čeká.

„Pozor, nejsem jako Ivan Horník, i kdyby už rozsudek platil, vztahoval by se jen na pískání na všech úrovních. Trénovat můžu, to mi nikdo nezakázal," vysvětluje Dvořáček. Rok po aféře dokonce chvíli pískal třetí nejvyšší soutěž, o úplném návratu mezi sudí zatím neuvažuje. „Záleží na tom, jak dopadne soud. Kdybych chtěl, mohl bych dnes pískat znovu. A hned," děsí fotbalové příznivce Dvořáček. „Jenže soud v Kroměříži se hrozně táhne, a co když třeba zase vyřkne zákaz pískání? Co pak?"
           
Na někoho byla spravedlnost úplně krátká. Milan Šedivý se s "Ivánkem" Horníkem domlouval na kartách pro nepohodlné hráče. Disciplinární komise ani soud mu však nic nedokázaly, a tak pískal v nejvyšším fotbale dál. Stopku mu vystavil až v roce 2006 nový šéf rozhodčích Luděk Macela. "Chybí mi hlavně mezinárodní fotbal. Potkávat se s veličinami, jako jsou Ronaldinho nebo Totti. Ale zase na druhou stranu, mám klidné spaní," říká Šedivý. "Za pana Macely se návrat určitě nepovede. A potom uvidíme, třeba to jednou vyjde."

Na podobnou šanci čeká i bývalý sportovní ředitel Synotu Jaroslav Hastík, kterého chytili policisté na benzinové pumpě s penězi, jež měly jít na úplatek. Letos se na chvilku vrátil na „místo činu", když ho Slovácko angažovalo k získávání sponzorů, ale na nátlak veřejnosti a médií však v srpnu klub Hastíkovi smlouvu neprodloužil. Hastík se však nevzdal a zamířil do okresního přeboru, kde pro SK Šaratice získává hráče a monitoruje soupeře. „Fotbal je moje životní záležitost, živím se jím celý život a budu v tom pokračovat nadále", sní Hastík.   

A možná se tak opět bude potkávat s Milanem Brabcem, velkým hráčem postav korupční aféry, kterému zákaz činnosti vyprší letos 25. listopadu. Bývalý šéf rozhodčích s Ivanem Horníkem domlouval nasazování sudích na zápasy Žižkova a jeho největších soupeřů v nejvyšší soutěži. „O dalších aktivitách kolem fotbalu budu ještě přemýšlet později," říká dnes Brabec, který v současnosti využívá toho, že v minulosti vedl katedru produkce na AMU. "Jsem osoba samostatně výdělečně činná a mám aktivity kolem dabingu a realit," dodává.

Ivánek také sní o fotbale


A co hlavní ikona korupční aféry, Ivan Horník? Srdnatě bojuje proti rozhodnutí soudu, který mu vyměřil sedmiměsíční podmínku s odkladem na pět let, uložil pokutu 900 tisíc korun a k tomu zakázal na deset let pracovat ve fotbale. Požaduje nové řízení a zrušení rozsudku v plné výši. „Neslibuju si od toho nic," odpověděl svérázně na dotaz serveru TÝDEN.CZ. Nejspíš by se však rád očistil a vrátil k fotbalu. „To jsou moje sny, které ale nehodlám prezentovat v médiích," nechtěl věc komentovat Horník, který se načas do fotbalu vrátil v angažmá kontroverzního majitele Příbrami Jaroslava Starky.

V klubu však moc dlouho nevydržel, soud mu vyměřil zmiňovaný desetiletý zákaz činnosti, a tak ho Starka musel chtě nechtě propustit. K otázce, čím se nyní živí a zda stále nespolupracuje se Starkou, se nechtěl vyjadřovat. Fotbalový klub tvrdí, že v současné době s Horníkem nijak nespolupracuje.

Neukazuje se ani na žižkovské Viktorce, kterou Horníkovo počínaní stálo nucený exil v druhé nejvyšší soutěži. Milovaný klub Emanuela Habáska je však dnes zpátky a z výroků jeho vrcholných představitelů se dá vyčíst jediné - s horníkovskou minulostí nechceme mít nic společného.

To Českomoravský svaz podobným morálním očistcem neprošel. Při volbě předsedy svazu nevyužil šance s někdejšími strukturami zamést. Bývalý šéf Českomoravského fotbalového svazu Jan Obst sice nekandidoval, jeho teplé místečko však urychleně po nevídaném kšeftu zaujal jeho nejbližší spolupracovník a dosavadní místopředseda svazu Pavel Mokrý. Obstovi zůstal lukrativní post v dozorčí radě společnosti Sazka. A bude zde sedět až do roku 2008.

Milánek podruhé? Bude. A třeba taky ne

Všechno tedy dává naději, že i populární hra „Ivánku, kamaráde..." najde své pokračování. Čtvrtníček již v roce 2006 napsal knihu Krev, pot a skluzy. Kromě vyprávění o útrapách při zkoušení Ivánka a kompletního scénáře obsahuje také první kapitolu druhého dílu s názvem "Ivánku, kamaráde, za co?", která má být z prostředí kriminálu. Kdy dojde k uvedení, však není jisté. "Jednou to bude. Nebo třeba taky ne. A i kdyby, nemůžu to vydat celý hned, ať jsou lidi napnutý," říká způsobem sobě vlastním Čtvrtníček.

Hlavním představitelem by tentokrát mohl být rozhodčí Václav Zejda, který to zatím jako jediný má hodně nahnuté. Figuroval hned v několika případech. Například sportovní manažer Opavy mu zaplatil 200 tisíc a navrch přidal noc s prostitutkou. „Z telefonních hovorů je jasné, že Zejda úplatky předem očekával, že už jednal systémově. Rozebíral to i se známými," uvedl soudce Jaroslav Rakošan. Zejda byl zatím shledán vinným u dvou soudů, další řízení však pokračuje. "Pískání mi chybí, bavilo mě to, ale na nějaký návrat do fotbalu opravdu nemám chuť," říká Zejda.

Foto: ČTK