Jak mi v uprchlickém táboře nechtěli dát uprchlíka

Reportér TÝDNE vyrazil do uprchlického tábora ve Vyšních Lhotách s prosbou o vydání alespoň jednoho či dvou běženců.  Prezident Zeman přece vzkazuje všem pravdoláskařům, sluníčkářům či signatářům petice Výzva vědců proti xenofobii, aby si běžence brali k sobě domů. Uvidím tedy, kolik jich ve Vyšních Lhotách lze dostat.

Ve Vyšních Lhotách uprchlíky nechtějí. "Považuji za důležité říct, že jsme tady opravdu běžence nechtěli. V tom se náš názor nemění. My nejsme rádi, že takové zařízení na území naší obce vůbec je," prohlásila před několika dny starostka Vyšních Lhot Dana Nováková pro televizní zpravodajství. Dobrá tedy, starostka uprchlíky nechce, Zeman také ne, za chvíli uvidím, zda je tedy lze odvézt z tábora.

K lágru musím pěšky, silnice je označena zákazem vjezdu. Areál je obehnán vysokým plotem a žiletkovým drátem, okna jsou zamřížovaná, prostě kriminál, k ničemu jinému nelze pevnost přirovnat. Branou zrovna projíždí policejní auto, ochranka však mává, že musím zazvonit u bočního vstupu.

"Co si přejete?" Zeptá se pak strážný. Vyprávím, že zastupuji občanské sdružení Rubrum, které sdružuje umělce z Ostravska, což je pravda. A že bychom nějaké migranty rádi ubytovali. Muž jen nevěřícně zakroutí hlavou a prohlásí: "O tom nemohu rozhodnout. Ale asi to nepůjde, jsou tady zadrženi." Poprosím tedy o setkání s někým z vedení. Ochranka kupodivu souhlasí a zavede mě do zatuchlé návštěvní místnosti s mřížemi, v níž stojí rozvrzaný stůl a pět židliček. Jiné vybavení tu není, jen na věšáku několik pláštěnek. "Tady vás zavřu, abyste nám tu nikde netrajdal. Na záchod nesmíte, stejně je ucpaný," rozkazuje strážný.

Odhodlání vzít si domů uprchlíky přitom deklarují stovky Čechů, mezi nimi i řada osobností. "Můžeme se uskromnit, h...o se nám stane," napsal třeba na Facebook bulvární novinář Pavel Novotný. Už v září se pro uprchlíky držené za ostnatými dráty v Bělé pod Bezdězem vydal plzeňský performer Milan Kohout. Ten ve veřejné diskusi navrhl, aby si každá rodina v Česku vzala domů jednoho syrského uprchlíka, načež ho prezident Zeman označil za pokrytce, protože si sám žádného běžence do bytu nevzal. "Abych pokrytectví napravil, vydal jsem se pro jednoho nebo dva uprchlíky do Bělé," vypráví TÝDNU Kohout. Neuspěl. Mluvit s vedením tábora se mu nepodařilo a jeden z dozorců mu jen s vážnou tváří oznámil, že uprchlíci musí být zadrženi, protože se musí zjistit, jestli nemají nějaké zhoubné choroby.

* Kdo další z politiků a veřejně činných osob je ochoten pomoci uprchlíkům i v soukromí, třeba dočasným ubytováním ve vlastním domě?

* Proč je v uprchlických táborech v Česku režim přísný podobně jako ve věznicích?

* Proč běženci popisují svoje zážitky z českých táborů jako otřesné?

* Když nemohou čeští občané pomáhat uprchlíkům v zajišťovacích táborech, kdy a jak vlastně mohou běžencům nabízet ubytování a práci?

ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A REPORTÁŽ O TOM, JAK V UPRCHLICKÉM TÁBOŘE VE VYŠNÍCH LHOTÁCH DOPADL REPORTÉR TÝDNE, SI PŘEČTETE V NENOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 12. ŘÍJNA 2015.