Jak obrat stát na dávkách

V Česku se na takzvaných nepojistných dávkách vyplatí za rok přes sedmdesát miliard korun. Další miliardy putují na sirotčí důchody či nemocenskou. Mezi lidmi, kteří peněžitou pomoc státu pobírají, se však najdou tisíce nepoctivců. Ti erár připraví až o sto milionů korun ročně. Často jde o lidi, do nichž byste to vůbec neřekli. Předsudkům navzdory.

Celkové výdaje na sociální dávky se v loňském roce vyšplhaly k 540 miliardám korun. Z nich naprostá většina připadá na platby, u kterých je možnost podvodu prakticky vyloučena. Těžko zfalšujete datum svého narození, abyste si o starobní důchod zažádali dříve, než vám na něj vznikne nárok. Pak je zde ale docela velký prostor, jímž lze umně proplouvat a zajistit si od státu slušný pravidelný příjem. Při troše skromnosti s ním vyžijete nebo vám může posloužit jako příjemné kapesné k vašemu standardnímu výdělku.

"V loňském roce byly zatím odhaleny podvody za pětatřicet milionů," řekla TÝDNU Kateřina Beránková, mluvčí Úřadu práce ČR. Před čtyřmi lety její resort odhalil podvody dokonce za sto milionů korun, podařilo se mu přijít na sedmnáct tisíc případů neoprávněného čerpání sociálních dávek. Na další, pravděpodobně mnohem větší skupinu podvodníků se však nikdy nepřijde. Způsobů, jak stát oškubat, každopádně existují desítky a Češi jsou stále vynalézavější. Naznačují to ostatně příběhy, které se TÝDNU podařilo nasbírat.

Hlavně nepracovat

Opravdovou mistryní v čerpání dávek je čtyřicetiletá Denisa z Teplic. Ta TÝDNU pod příslibem zachování anonymity popsala, jak se dají obstarat potřebné finance, aniž by bylo nutné pracovat. Když jí bylo pětadvacet, narodila se jí a jejímu tehdejšímu partnerovi dvojčata. Nikdy se ovšem nevzali a krátce po porodu se rozešli. Denisa vedle alimentů začala pobírat ještě dávky jako samoživitelka, tedy přídavky na děti a příspěvek na bydlení.
Přestože si časem našla partnera nového, před úřady oficiálně dále žila sama, a to i přesto, že se k němu i s dětmi nastěhovala.

O peníze od státu nechtěla přijít. Příjem si začala zvyšovat pronájmem družstevního bytu, v němž do té doby žila, samozřejmě bez řádné nájemní smlouvy, a tedy i bez toho, aby z výnosů odváděla daně. Asi před dvěma lety byt prodala. Přesněji řečeno bezúplatně převedla svůj podíl v bytovém družstvu. Ve skutečnosti však od nového družstevníka inkasovala půl milionu korun.

Pokud si myslíte, že tím příběh dojení státu končí, jste na omylu. Nedávno totiž Denisu začala bolet záda. Asi vás nepřekvapí, že začala usilovat o invalidní důchod, což se jí nakonec podařilo. To jí však neznemožňuje pracovat, a tak se i stalo. Dnes je z Denisy recepční, což je její první oficiální zaměstnání v životě. Jestliže se vám právě honí hlavou, že jde o příslušnici nejmenované etnické menšiny, vězte, že jste právě podlehli klamu svých předsudků.

CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE V AKTUÁLNÍM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÝ JE V PRODEJI OD PONDĚLÍ 15. DUBNA.