Zodpovědný život
Jak přežít bez plastu. Obavy z pokuty i dilema u sýrů
05.03.2015 18:30 Reportáž
Žijeme v době plastu na jedno použití. Naprostá většina potravin, které si přineseme z obchodů, je zabalena v nějaké fólii, sáčku nebo igelitu. Lze vůbec pořídit nákup, kde by nebyl ani gram plastu? Jak se píše na letácích: Vyzkoušeli jsme za vás.
Do supermarketu na pražském sídlišti vyrážím vybavena. Kromě látkové tašky mám několik papírových pytlíků a jeden plátěný sáček, ve kterém mi kdysi babička věnovala vánočku. Začínám v oddělení zeleniny. Papriky a cukety dávám do papírových sáčků, což mi připomene, jak na ně prodavači kdysi psávali ceny propiskou. Rajčata vybírám kusová, abych se vyhnula všem těm krabičkám a kelímkům, ve kterých je většina z nich naporcovaná. Okurku nekupuji, všechny jsou v igelitové ochraně. Hlávku ledového salátu nechávám též na místě. Na to, že jsem teprve u zeleniny, jsem si musela odříct docela dost zboží.
Z měkkých sýrů na výběr celkem mám, ovšem na místo plastu budu zaplavovat planetu hliníkem. Tvrdé sýry jsou v nějaké forměplastu všechny, a to včetně těch odvážených a vystavených na pultu s lahůdkami.
Salámy a šunky je možné koupit na váhu, ovšem balí je do papíru potaženého tenkou vrstvou mikrotenu. Zkouším proto experimentovat. Vytahuji kousek pečicího papíru a prosím prodavačku, jestli by mi do něj nenavážila deset deka šunky. Pozvedne obočí, nicméně souhlasí. Trochu rozmrzelá začne být ve chvíli, kdy se z pečicího papíru odlepuje cenovka vyjetá z váhy. "Nám to na těch našich drží," hudruje.
V jiném supermarketu slyším později jiný argument. Paní za pultem je z mnou doneseného papíru rozpačitá a říká, že by se musela zeptat kvůli hygieně. "Sledují nás kamery. Mohly bychom dostat i pět set pokutu," říká omluvně. Vlastně to chápu.
Kdyby si každý přinesl svůj vlastní umolousaný papír či sáček, měli by tu za chvilku na váze bakteriologickou laboratoř. Tady by pomohlo jen systémové řešení ze strany řetězce.
Plivnout si do dlaní
Mířím k pultu s mléčnými výrobky. Několik metrů široký regál s jogurty pro mě teď neexistuje, dávám do košíku jeden jediný, který mají ve skleničce. Zálibně koukám i na ty v plastovém kelímku obaleném papírem, které jsou jako odpad ekologicky lépe "stravitelné".
Řeklo se ale bez plastu. Jestli si chci dát jiný kysaný výrobek než ten z jižních Čech, musím čekat do středečního farmářského trhu, na kterém mají kozí nebo ovčí jogurty z farem balené v papíru či ve skle. Jsou sice dražší, ale chuťově je to rozhodně zpestření oproti výrobkům v barevných kelímcích podporovaných masivní reklamou, v nichž si známé herečky hladí břicha a pochvalují průchodnost střev. V oddělení těstovin je výběr také hodně zúžený. V papírové krabici jsou jen lasagne a pak těstoviny od jedné dražší italské značky. Házím je do košíku. Regál s rýží vypadá nadějněji, ovšem zdání klame. Téměř ve všech papírových krabicích jsou ještě sáčky. Netýká se to jen o něco dražší rýže arborio a pak obyčejné rýže, kilovky "prvej jakosti" v papírovém sáčku, za poloviční cenu. Nakonec vybírám tu, když už musím "pustit chlup" za těstoviny.
CELOU REPORTÁŽ ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 5. BŘEZNA.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.