Největší tankové boje druhé světové války na území dnešního Česka se odehrály ve Slezsku v takzvané Ostravské operaci. Těžké boje vyvrcholily na sklonku dubna 1945.
"Na tanku jsem měl dva pěšáky a po náletu je marně hledám. Leželi v kráteru, jeden měl hlavu rozpůlenou a viděl jsem, jak mu ještě pracuje mozek," vypráví devětaosmdesátiletý veterán Karel Šerák, někdejší tankista Svobodovy armády z úporné bitvy o přístupy k Ostravě.
Umírání v tanku bylo ještě drastičtější. Těla vojáků se obyčejně uškvařila. "Pole byla proměněna v zákopy, byla plná drátěných překážek a trychtýřů od bomb, co kousek, to nějaký vrak nákladního auta, děla nebo tanku, z něhož leckde trčely spálené nohy vojáka," tak například líčí Ostravskou operaci kronika obce Hrabyně, v níž dnes stojí památník bojů.
Časopis TÝDEN u příležitosti 67. výročí Ostravské operace vyzpovídal hned čtyři přímé účastníky bitvy. Tři tankisty a jednoho samopalníka. Všichni čtyři se ke Svobodově armádě přidali v roce 1944 na ruské Volyni.
* Při Ostravské operaci padlo na 20 tisíc rudoarmějců, jaké ztráty měli v této bitvě Čechoslováci ze Svobodovy armády?
* Proč se velká část vojáků ve Svobodově armádě rekrutovala z takzvaných volyňských Čechů?
* Kolik týdnů se bojovalo o Ostravu, než byla 30. dubna 1945 osvobozena?
* Co lze kromě munice ještě dodnes nacházet na bojištích Ostravské operace?
* Kolik ztratili Čechoslováci tanků?
* Jak tankisté prožívali drastický průběh umírání svých spolubojovníků?
Odpovědi na tyto i mnohé další otázky najdete v nejnovějším vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 30. dubna.
