Přiznání
Jak se žije v českých blázincích? Máme přímá svědectví

Slezský zemský ústav pro duševně choré, jak byl po dostavbě v roce 1889 pojmenován opavský blázinec, je skanzenem z dob císaře Františka Josefa. Obdobně jsou na tom i další psychiatrické nemocnice. Změnily se po více než sto letech alespoň způsoby léčby?

Mezinárodní centrum advokacie duševně nemocných (MDAC) letos na sklonku června přišlo s drtivou kritikou české psychiatrické péče, která stále používá údajně zastaralé a neobhajitelné praktiky a pacienty zavírá do síťových lůžek. MDAC dokonce žádá zrušení obřích léčeben typu Kosmonosy, Bohnice, Dobřany či Opava, jež by stát nahradil komunitními centry. Mnozí psychiatři však takový návrh považují za pomýlený.

Nejznámějším odpůrcem zavírání blázinců je náměstek ředitele v Psychiatrické nemocnici v Praze-Bohnicích Ivan David. I tady fasády pavilonů opadávají jako v Opavě, ale David má kancelář nad slušně vybavenou veřejnou ústavní knihovnou a ve stejném bloku je v provozu i kavárna, na jejímž provozu se podílejí nemocní. "Protistrana používá nesmyslné argumenty. Není pravda, že léčebny typu Bohnice nebo Kroměříž byly v 19. století stavěny v izolaci za městy, aby se společnost zbavila duševně nemocných," koriguje mínění mnohých náměstek. Na venkově vyrostly proto, že tam nemocní nemuseli dýchat ïndustriální zplodiny a stát mohl levněji koupit pozemky, na nichž se léčilo prací, neboť psychofarmaka se začala používat až od konce padesátých let 20. století.

Stát slibuje na radikální reformu psychiatrické léčby šest miliard korun získaných v Bruselu, nemocnice mají nahradit centra s denním režimem i sociálním bydlením. "Nikdo ale neřekl, jak by tyto služby fungovaly. Kdo je zřídí, pro koho, a kdo je bude financovat," upozorňuje David. Uznává, že takové služby mohou fungovat i dobře, nicméně jen pro malou výseč dnešních klientů léčeben. "Komplikované případy nebude nikdo přijímat, to by musel někdo nařídit, že centra musejí poskytovat péči všem duševně nemocným. To se ale nestane, absence takové odpovědnosti všem vyhovuje." Podle Davida se značná část pacientů po zrušení blázinců ocitne na ulici, posléze v kriminálech a mnozí předčasně i na krchovech.

* Co si o léčbě v tuzemských psychiatrických nemocnicích myslí lidé, kteří v nich byli v nedávné době hospitalizováni? TÝDEN oslovil vyléčené schizofreniky i závislé na alkoholu.

* Jak se žije pacientům ve druhém nejstarším blázinci v Čechách, který vznikl v roce 1869 v bývalém piaristickém klášteře v Kosmonosech?

* Proč se v Kosmonosech stále používají síťová lůžka?

* A proč pacienti v Bohnicích odmítají pracovat a nechtějí ani zametat cesty v nemocničním parku?

* Proč jsou pracovní terapie nahrazovány uměleckými terapiemi? A má vůbec smysl, když pacient mlátí do bubínku nebo vybarvuje omalovánky?

* Jaký by byl osud pacientů v případě, že by stát skutečně začal rušit psychiatrické léčebny?

* Jak dopadla podobná reforma v USA, kde byly velké léčebny stavěné v 19. století skutečně zrušeny?

Odpovědi na tyto otázky najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vyšlo v pondělí 21. července 2014.