Pohled za oponu
Jak zkrotit ďábla. Expert mluví o taktice vyjednávání s islamisty
31.10.2015 06:04 Rozhovor
"Když chcete jednat s islamisty, musíte poslat člověka, který mluví jejich jazykem," říká v rozhovoru pro TÝDEN irský humanitární pracovník Peter Crichton, poradce pro oblast bezpečnosti organizace Concern, který se v Praze zúčastnil mezinárodního humanitárního kongresu. Největším nebezpečím jsou únosy. V posledních letech jich raketově přibývá a navíc některé organizace případy kvůli citlivosti raději tají.
Zdá se, že svět je poslední dobou stále nebezpečnější. Souhlasíte?
Pokud berete v úvahu čísla, pak se množství incidentů za účasti humanitárních organizací zvyšuje. Ale skoro všechny tyto události se staly zhruba v osmi nejkrizovějších zemích světa. Jinde se situace zlepšuje.
Kterou zemi považujete za nejnebezpečnější na světě?
Afghánistán. Situace se prudce zhoršila, jak se začaly stahovat mezinárodní síly. Byl jsem tam před třemi týdny a ještě nezažil naše místní zaměstnance tak vystrašené. Přitom před dvěma lety byli všichni optimističtí, dnes čekají, že se vše v řádu měsíců zvrátí.
Předpokládám, že v Afghánistánu udržujete kontakt s koalicí a místními úřady. Ale co povstalci, kteří jsou k cizincům ze zásady nepřátelští?
Nemáme žádné formální kontakty s koaličními nebo afghánskými národními silami. Koordinujeme naši práci jen s civilními ministerstvy, třeba pokud jde o zajištění vody nebo pomoci při neštěstích, například po pádu laviny. Spojení s Talibanem taky přímo neudržujeme, takové věci se řeší přes kmenové lídry. Zeptáme se jich: Je bezpečné, aby náš tým jel do té a té oblasti? A oni už se domluví sami.
Vyjednáváte přímo i s islámskými bojovníky?
V Somálsku se v letech 2007-2012 množství organizací snažilo vyjednat přístup s milicemi aš-Šabáb. Bylo třeba vést rozhovory přímo, protože tato skupina ovládala velmi nebezpečná území. První, co je v takovém případě potřeba udělat, je vybrat vhodného člověka. Musí mít přirozenou autoritu a ovládat jazyk. Nemám na mysli řeč, kterou se mluví v Somálsku, ale způsob, jakým komunikují džihádisté z aš-Šabáb. Nesmí se nechat vyprovokovat k nějaké přehnané reakci. V těchto situacích musí organizace přísně dodržovat, co slíbila. Je třeba kontrolovat, zda z projektů mají prospěch všichni příjemci a na nikoho nezapomínáte. Když najímáte auta nebo sklady, máte mít jistotu, že z kontraktů výrazně neprofituje jen část komunity. A když vám povstalci navrhnou, ať jim předáte pomoc a oni že ji rozdají za vás, musíte říct jasné Ne.
Kde jsou limity toho, s kým vyjednávat?
Musíte se přesvědčit, že vedete rozhovor s tím, kdo má skutečně vliv. V Somálsku, ale i jinde se objevily radikálnější skupiny než aš-Šabáb, které už se nepodřizují vůbec nikomu. Zvlášť složitým partnerem k jednání jsou pak zahraniční islamisté a z nich nejhorší pověst mají bojovníci z Čečenska.
Pokud jednáte s lidmi, kteří jsou na Západě považováni za teroristy, nepotýkáte se sami s problémy? Můžete být přece nařčeni z pomoci terorismu...
Je to citlivá otázka a tady je třeba říct jasně: jsme humanitární organizace, poskytujeme pomoc a naším donorem je Evropská unie. Nic za tím nehledejte.
Bojíte se únosů?
Ty jsou poslední dobou opravdu velkým rizikem, za deset let vzrostl jejich počet o 500 procent. To je velmi vysoké číslo. Zvlášť když bereme v úvahu, že je výrazně nižší než skutečný počet případů. Organizace mnohé z nich drží v tajnosti.
Proč?
Je to delikátní situace, když je někdo z personálu unesen, probíhají diskrétní jednání a nikomu se o nich nechce hovořit.
Jak je to s výkupným a jak se o něm vyjednává?
Někdy, třeba na Haiti, bývají peníze obvyklým požadavkem únosců, v Sýrii jde o politické podmínky.
Dá se únosům předejít?
Každá taková akce je pečlivě plánována a během této fáze je možné ji odhalit a budoucí oběti varovat. Někdo přijde do kanceláře firmy a vyptává se detailně na věci, do kterých mu nic není. Nebo se s vámi v kavárně seznámí nad šálkem zcela neznámý člověk. Někdo chodí kolem vašeho domu s notesem, něco si fotografuje. Bývá to velice primitivní pozorování. Jednou z oblastí, které je třeba věnovat větší pozornost, jsou sociální sítě. Je znám případ, kdy byli dva mladí humanitární pracovníci sledováni přes Facebook a Twitter a unesli je několik hodin poté, co překročili hranice do Sýrie.
A když už k únosu dojde, co potom?
Je třeba mít na paměti, že většina případů je vyřešena úspěšně a rukojmí se vrátí zpět. Organizace a firmy, které s tím mají zkušenost, o detailech nechtějí mluvit. K tomu lze říci jen to, že své služby nabízí v Evropě několik desítek specializovaných společností. Někdy jsou spojeny s pojišťovnami a často zaměstnávají bývalé policisty. Mívají dobré kontakty v krizových místech, třeba na somálském pobřeží mezi místními piráty, a zkušenosti s vyjednáváním.
Jak vidíte vývoj situace? Budou výjezdy do krizových oblastí i jejich těsného sousedství stále větším rizikem právě kvůli únosům?
Dobrovolníků chtivých pomáhat ve světě přibývá. Třeba ve slumech v haitské metropoli Port-au-Prince, kontrolovaných různými gangy. Taky konflikty vedené islámskými radikály nevypadají nijak optimisticky. Nejlepší způsob, jak nebezpečí alespoň omezit, je dodržování humanitárních principů: humanita, neutralita, nestrannost a nezávislost. Nejsou to fráze. Prostě je potřeba pracovat dobře a pak se budeme moci cítit bezpečněji.
Peter Crichton (62) |
Má čtyřicetiletou zkušenost s prací v humanitárním sektoru, působil skoro ve všech krizových oblastech světa. Specializuje se na bezpečnost v terénu, vyjednávání přístupu do míst, jako je například islamisty ovládané Somálsko, a na školení lidí, kteří vyjíždějí do nebezpečných míst. Pracuje jako poradce pro mezinárodní organizaci Concern Worldwide. |
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.