Zdravotní pojišťovny dostanou větší pravomoci: samy si třeba řeknou o sumu, jakou chtějí vybírat od svých pojištěnců. Každá si bude smět vymyslet jinou částku. Takové změny plánuje poradce ministra zdravotnictví Pavel Vepřek. Nový typ pojištění, který znají třeba lidé v Nizozemsku, se jmenuje "nominální". Skládá se ze dvou částí: první se strhává z platu a závisí na příjmu klienta. Druhou si stanoví pojišťovna sama. Podle toho, jak potřebuje.
Léčení loni stálo zase větší balík peněz: na zdravotní péči se poslalo více než 300 miliard korun. Největší díl spolykaly platy a léky. "Křivka výdajů strmě stoupá, příští rok nebude výjimkou. Pokud nenastane nic dalšího, jen kvůli nové sazbě DPH a růstu platů budeme potřebovat o třináct miliard víc," zhodnotil náměstek ministra zdravotnictví Petr Nosek.
Odborníci proto vymýšlejí, jak dostat do rozpočtu ještě víc peněz. Původně ministerstvo zdravotnictví plánovalo, že by mohly pojišťovny vytvořit dceřiné společnosti a nabízet přes ně komerční připojištění. Platit se z něj měl nadstandard – třeba dražší materiály nebo výkony u zubaře.
Teď ale plány mění. Podle expertů totiž připojištění kasu nezachrání. "Zdravotní připojištění mají třeba ve Francii, Rakousku, Slovinsku či v Irsku. Lidé si ho platí dobrovolně. Pokrývá ale jen velmi malou část zdravotní péče – něco kolem tří až čtyř procent. Navíc vykazuje poměrně malou pružnost," vysvětluje expert Světové banky a bývalý výkonný ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Němec.
Pokud by mělo komerční připojištění šanci na úspěch, dávno už by podle něj vzniklo - třeba kvůli zubařům. "Jenomže nebyla tak velká poptávka," podotýká expert.
Kolik odvedeme?
Poradce ministra zdravotnictví Pavel Vepřek proto přichází s jiným nápadem: chce zavést takzvané nominální pojištění. To si platí lidé například v Nizozemsku. "Je to dvousložkové pojištění. Skládá se z fixní části, která se lidem procentuálně strhává z platu podle výše jejich příjmu, a z nominální části. Tu si jednou za rok vyhlásí sama pojišťovna podle toho, kolik peněz zrovna potřebuje," přibližuje Vepřek.
Pojišťovna tím získá daleko větší samostatnost a nebude tolik závislá na politicích a ekonomických výkyvech. "Dnes rozhodují o tom, kolik stát zaplatí za nezaměstnané, politici. Pokud se země ocitne v krizi, počet lidí bez práce vzroste a příjmy pojišťoven klesnou. S nominálním pojištění si ale pojišťovny upraví výběr tak, jak potřebují," doplňuje Vepřek.
Od dob, co v Nizozemsku tento typ pojištění mají, se podle něj snaží lépe hospodařit. Pojišťovny mají současně další nástroj, jak bojovat v tvrdé konkurenci o klienty. "Pojišťovna musí vymyslet takovou sumu, která jí bude stačit na hospodaření a která současně neodradí klienty," vysvětluje.
Nominální složka pojištění se vyhlašuje jednou za rok. Je povinná pro všechny klienty nad osmnáct let. "Platí si ji i důchodci, nezaměstnaným ji hradí sociálka," pokračuje Vepřek. Komerční připojištění Vepřek nezavrhuje, zájemci si ho mohou platit jako "doplňkový produkt".
Všechny peníze do jednoho pytle
Šéf Zdravotní pojišťovny Metal – Aliance Vladimír Kothera s nominálním pojištěním souhlasí. Současně ale upozorňuje na určitý paradox: přestože se uvažuje o nominálním pojištění, které by si mohly pojišťovny stanovit samy, vybírat by si ho nemohly. Ministerstvo zdravotnictví totiž počítá s jednotným inkasním místem, kam by se shromažďovaly kromě pojistného také daně. Úředníci by pak peníze rozdělili a poslali jednotlivým úřadům a organizacím.
"Pokud si máme určovat sami pojistné, nechápu, proč by měly peníze putovat nejdříve do jednotného inkasního místa, než ho dostaneme my," říká Kothera.
Pojišťovny by podle něj měly dostat obecně daleko více pravomocí a svobody. "Zvlášť pokud se uvažuje o tom, že budou mít členové správních rad nově hmotnou odpovědnost. Nelze ručit svým majetkem, přitom podléhat tolika omezením a regulacím státu. Nemůžeme ani vypovědět smlouvy se zdravotnickými zařízeními, která podle nás nepracují efektivně. Jak pak máme kultivovat zdravotní síť pro své klienty?" upozornil Kothera.
