Karlův most. V průběhu staletí přestál řadu povodní, odehrávaly se na něm vítězství a prohry osobní i vojenské. Jezdili tudy králové i poddaní, páni i kmáni. A na ně všechny blahosklonně shlížely tváře světců a světic, tvořících jedinečnou kamennou alej. Připomeňme si alespoň některé ze soch, které k mostu neodmyslitelně patří.
FOTOGALERIE: Sochy na Karlově mostě
Nedochované sochy, které zdobily západní průčelí Staroměstské mostecké věže, padly za oběť soustředěnému náporu Švédů v roce 1648 za třicetileté války. Vstup do Starého Města si ale ani po tři měsíce trvajících bojích seveřané nevymohli... Stejný osud potkal i kříž, který stál na místě dnešní Kalvárie. Do myslí tehdejších Pražanů se nicméně věž nesmazatelně vryla jinou událostí. V roce 1621, necelý rok po nešťastné šarvátce na Bílé hoře a vzápětí po popravě 27 českých pánů, byly právě zde pro výstrahu vystaveny hlavy dvanácti z nich.
Historie již zmíněného kříže, který představoval vůbec první plastickou ozdobu mostu, byla i jinak pohnutá. Původní krucifix byl vztyčen už za Karla IV., ale vzal za své během husitských bouří v roce 1419, kdy byl „od lidu skácen a roztlučen“. Totéž se opakovalo v roce 1619 z příkazu Friedricha Falckého. Nová instalace následovala po Bílé hoře, kříž byl ale opětovně zničen Švédy. Krucifix, který je na místě dnes, byl odlit z bronzu v roce 1629 v Drážďanech a do Prahy se dostal přispěním malíře Karla Škréty v roce 1657. Koncem 17. století na něj přibyl hebrejský nápis z pokuty Žida, který se měl posmívat ukřižovanému. Skutečnost byla ale trochu jiná, udání na dotyčného bylo důsledkem mocenského boje v pražské židovské obci.
Jednou z mnoha soch, které na mostě nevydržely, byl původní Brokoffův sv. Ignác z Loyoly, jemuž se stala osudnou povodeň z roku 1890. Dílo se zřítilo do vody a na jeho místě dnes stojí nejmladší sousoší Karlova mostu, sv. Cyril a Metoděj od Karla Dvořáka, mimochodem jediná zdejší plastika z 20. století, konkrétně z roku 1928.
Marně byste hledali i bývalou vojenskou strážnici, která stávala na levé straně mostu při pohledu od Starého Města. Strážní domek se při jiné povodni - tentokrát v roce 1784 - zřítil i se svou posádkou do vody, na což dodnes upomíná pamětní deska vsazená do Staroměstské věže. Hrabě František Antonín Špork si poté její místo vyhlédl pro monumentální sochu císaře Karla IV., kterou za tím účelem objednal u Matyáše Bernarda Brauna. Císař ale o jeho iniciativu nejevil valného zájmu a k jejímu uskutečnění tedy nedošlo. Sv. Kryštof, který dnes místo bývalé strážnice zaujímá, je dílem Emanuela Maxe z 19. století.
Původní na svém místě není ani socha sv. Ludmily. Česká mučednice na mostě vystřídala svého vnuka Václava, jehož podobizna se zřítila do Vltavy rovněž v roce 1784. Plastika je jedním z nejvýraznějších pražských děl Matyáše Bernarda Brauna. A protože sv. Václav pochopitelně nemohl na mostě chybět, byla jeho socha doplněna znovu v 19. století, tentokrát už ovšem blíže Malostranské věži. Jeho současná podoba je dílem Josefa Kamila Böhma.
Nejstarší sochou na mostě je sv. Jan Nepomucký. K jeho postavě se vztahuje celá řada legend. Soše, která stojí poblíž místa, kde měl být světec svržen do Vltavy, se připisovaly zázračné schopnosti. Tyto pověry do jisté míry přetrvávají dodnes. Jasně patrné je to ze dvou do světla ohlazených míst na bronzových deskách v soklu sochy. Sedící pes na levé desce je jednou z nejoblíbenějších postav celého mostu. Socha údajného mučedníka zpovědního tajemství od Jana Brokoffa se po své instalaci v roce 1683 stala předobrazem mnoha dalších. Téměř identické svaté Jany tak najdete v Rakousku, Německu a dokonce i v Itálii. Nutno připomenout, že sv. Jan byl ve skutečnosti svatořečen až v roce
Patrně nejoblíbenější postavou z panteonu Karlova mostu je slavný Turek s bičem a se psem střežící uvězněné křesťanské otroky. Sousoší sv. Jana z Mathy, Felixe z Valois a jednoho ze zemských patronů sv. Ivana je také posledním, které Ferdinand Maxmilián Brokoff pro Karlův most provedl.
Foto: Jan Zatorsky
