Muchomůrka zelená usmrtí v Česku každý rok až tři lidi a neblahý rekord letos asi padne. O minulém víkendu po jejím požití zemřeli dva Ukrajici a vážně se otrávila také tříčlenná rodina. Jde o nejnebezpečnější houbu Evropy a Severní Ameriky.
Prudkost jedu se liší co do stáří hub, mladé jsou jedovaté méně, a roli hraje i obranyschopnost a hlavně váha nešťastníka, který si na nich pochutnal. Proto umírá na tuto otravu nejvíc dětí. Obecně lze říci, že dospělého člověka mohou zabít čtyři dekagramy syrové muchomůrky zelené. Tedy jedna až dvě zralé plodnice o výšce tužky.
"Ti otrávení přirozeně neříkají, že jedli muchomůrky," vysvětluje jednatel České mykologické společnosti Aleš Vít. "Tvrdí například, že si udělali smaženici z masáků." Masák čili růžovka nebo muchomůrka růžová je výtečná, šťavnatá a hojně sbíraná houba, ovšem její bílou formu nebo mladou plodnici si lze osudově splést. Zabarvení klobouku muchomůrky zelené je totiž velice proměnlivé, od olivově zelené přes žlutozelenou až k hnědé nebo naopak bílé, zejména za vlhka.
Mykolog listuje knihou. "U nás bývá zaměňována za žampion, bedlu, zelánku a holubinku zelenou. Také za mladé hříbky nebo i pýchavky, které jsou v mládí rovněž jedlé," vypočítává. V Česku se množí otravy asijských přistěhovalců, kteří ji pokládají za kukmák sklepní. V tomto případě se mohou mýlit i odborníci, natolik jsou oba druhy podobné. Kukmák sklepní je v Asii běžná houba, často pěstovaná doma jako u nás žampion nebo hlíva. Tamní kuchaři ji míchají s těstovinami nebo zapékají do paprik.
ČTĚTE TAKÉ: Odborník: Letos se přiotrávilo houbami na 150 lidí
Požití houby bývá fatální proto, že pokrm je lahodný a jed se neprojeví bezprostředně, nýbrž třeba až po šesti nebo také po dvanácti hodinách. Přestávka nese děsivé důsledky, neboť ani lékař si typické vodnaté průjmy s pojídáním hub nemusí spojit. Léčí virózu, zatímco se jed vstřebává a ničí játra. Pouhý den prodlení může znamenat rozsudek smrti.
Typickým příkladem je smrt sedmileté školačky v roce 2008 v Ostravě. Rodina jedla o víkendu houby. Rodiče včetně tříletého syna dávku přežili, chlapeček pravděpodobně sotva ochutnal. Dívka požila jídlo opakovaně a až v pondělí ráno začala trpět opakovanými průjmy. Zdá se, že lékaři odbyli anamnézu, neboť co se o víkendu jedlo, je při takových potížích mělo zajímat. Slovo "houby" nicméně poprvé vůbec nepadlo a rodiče si holčičku odvezli domů s tím, že má virózu. Když se s ní v úterý vrátili, bylo pozdě. Umírala a dva dny nato zemřela na selhání jater.
| Pověry, které páchnou hřbitovem |
1. Jedovaté houby jsou pestře zbarvené. Není pravda. Smrtelně jedovaté houby mohou mít nenápadnou barvu a muchomůrka zelená mezi ně patří. Bývá také jen nazelenalá nebo zcela bílá. |
2. Slimákům a hmyzu jedovaté houby nechutnají. Není pravda. Plži i larvy much je vyhledávají stejně často jako třeba hřiby. |
3. Převaření jed zlikviduje. Není pravda. Pouze některé jedovaté houby se po tepelné úpravě promění v jedlé, například hřib satan. Většina jedů je však stabilní a var je neničí. Všechny české jedovaté houby jsou stejně nebezpečné i po jakkoli dlouhé tepelné úpravě. |
4. Jedovatá houba při styku s cibulí nebo se stříbrem zčerná. Není pravda. Zčerná řada druhů hub, ale většinou poté, co zvadnou nebo vyschnou. Přítomnost jedu, cibule nebo stříbrného nádobí nehraje žádnou roli. |
5. Po požití jedovatých hub se záhy zvedne žaludek. Není pravda. Po snědení muchomůrky zelené se žaludeční potíže ani nemusejí dostavit a průjmy začnou až po několika (někdy mnoha) hodinách. V Česku roste také smrtelně jedovatý pavučinec plyšový, u něhož se první příznaky otravy projeví až po dvou či třech týdnech. Lékaři jen konstatují těžké poškození ledvin a trvalou invaliditu nebo jejich definitivní selhání a smrt. |
6. Jedovaté houby chutnají odporně. Není pravda. Platí pravý opak, řada smrtelně jedovatých hub chutná znamenitě. |
7. Co roste na pařezu, je jedlé. Není pravda. Třeba smrtelně jedovatá čepičnatka jehličnanová běžně vyrůstá z pařezů nebo padlých kmenů. |
Více si o jedovatých houbách přečtěte v časopise Instinkt, který vyšel 26. srpna 2010.
Foto: Tomáš Nosil
