Byznys církví
Ježíš, s. r. o. V čem podnikají duchovní a jak jim to jde?
19.10.2014 06:05 Reportáž
Pražírnu kávy, prodejnu hamburgerů, pivovar nebo turistický autobus. Církve v Česku provozují i zcela světské záležitosti. Nemají na výběr. Aby se o sebe postaraly, začínají podnikat.
"Hořčici, nebo kečup?" ptá se kazatel Jednoty bratrské Jan Kriegel a podává přes pult párek v rohlíku. Otázku typickou pro prodavače pouťových kiosků nebo fastfoodových řetězců od něho slyší lidé v Semilech na Liberecku naprosto běžně. Spolu s manželkou Gabrielou správce tamního sboru rozjel byznys, kterým chce zajistit provoz a fungování svého společenství. Loni v říjnu si sbor půjčil peníze a za 85 tisíc korun koupil dřevěný kiosek s občerstvením. Nyní už zákazníky láká rovnou do kamenného obchodu v centru města.
"Nejvíc nám tady frčí hamburgery," prozrazuje Kriegel, který vystudoval dopravní školu a dvacet let pracoval jako výpravčí na dráze. Postupem času si našel cestu k Bohu a nakonec se stal kazatelem Jednoty bratrské. "A teď je přede mnou další výzva. Stal jsem se zaměstnavatelem v obchodě."
Sbor v Semilech přivedla k podnikání nutnost zajistit svou existenci a obstarat finance na další aktivity, třeba mateřské centrum, programy pro děti a mládež či návštěvu nemocných. "Všechno začalo v roce 2012, kdy byly odsouhlaseny církevní restituce. S těmi však zároveň souvisí postupná odluka církve od státu a nám začalo být jasné, že budeme muset vymyslet něco, co nás do budoucna uživí a zajistí provoz našeho sboru. V rámci majetkového vyrovnání toho naše církev, třeba v porovnání s tou katolickou, příliš nedostane. Je to tedy výzva pro nás, abychom se o sebe dokázali postarat," vysvětluje Kriegel.
Second hand a čerstvá káva
Letos v létě se ve sboru rozhodli rozjet byznys naplno. K malému kiosku, který bylo možné provozovat jenom sezonně, si pronajali kamenný obchod s občerstvením, ve kterém mohou zákazníci posedět u malých dřevěných stolečků. Bylo ale třeba si kvůli tomu půjčit další peníze. Obchod zatím funguje jenom několik týdnů, o klienty však evidentně nouzi nemá. Během krátké chvíle vchází do dveří dvojice starších žen, několik dělníků i školáci.
Krieglova žena se dává do řeči s důchodkyněmi a po pár minutách se hovor stočí i na otázky víry. "Často tady dochází k tomu, že se zákazníky zcela přirozeně otevřeme i nějaké duchovní téma. Bereme to také jako nevšední příležitost, jak se přiblížit lidem a povídat si s nimi. O víře, ale i čemkoliv jiném. Není to ale tak, že bychom chtěli někomu naši víru podstrkovat," říká Kriegelová.
Kříž, obrazy Ježíše i jakékoliv další duchovní symboly byste v obchodě hledali marně. "Tohle je byznys a ten máme od naší ryze duchovní činnosti oddělený," vysvětluje Kriegel. Začátky podnikání podle něj nebyly snadné. "Prakticky nic jsme o tom nevěděli. Na internetu jsme hledali recepty, učili se základní principy podnikání, zařídili si živnostenský list, řešili hygienu," vzpomíná kazatel, který hledal inspiraci především u svých kolegů. Jednota bratrská je v tomto ohledu hodně aktivní a jednotlivé sbory podnikají všemožnými způsoby. Ve Frýdlantu tak funguje second hand s holandským zbožím, sbor v Dobrušce založil účetní firmu, v Ústí nad Orlicí láká lidi palačinkárna v opravené maringotce a nápady doslova srší společenství v Nové Pace. "Tam také provozují stánek s rychlým občerstvením, ale kromě toho ještě rekonstruují budovu bývalé keramičky, mají v podnájmu hotel na náměstí a založili pražírnu kávy," vypočítává pestré podnikatelské portfolio svých kolegů Kriegel.
Za krámkem si zřídil i menší kancelář, ve které v případně nutnosti řeší přes den i další věci - zejména ty duchovní. Kázání si připravuje hlavně večer, když se vrátí z obchodu domů. "Je to hodně náročné, ale když si člověk dokáže zorganizovat čas, dá se to zvládnout. A věřím, že obchodem to neskončí," nebrání se další podnikatelské expanzi.
CELÝ TEXT SI PŘEČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 20. ŘÍJNA 2014.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.